Hlavní cenu, Zlatou mušli za nejlepší film, získal na jubilejním 70. Mezinárodním filmovém festivalu, který se konal ve španělském San Sebastianu od 16. do 24. září, snímek kolumbijské režisérky Laury Moraové Los reyes del mundo (Králové světa). Moraová natočila v koprodukci Kolumbie, Lucemburska, Francie, Mexika a Norska drsný příběh pětice bezprizorných teenagerů v Kolumbii, jejichž naděje na lepší život naráží na okolní krutý svět. Když se nejstarší z nich dozví, že zdědil po babičce pozemky na druhém konci Kolumbie, vypraví se je kluci společně převzít. Cestují napříč zemí, zažívají mnohá krutá protivenství, ale to nejhorší je teprve čeká.

Stříbrnou mušli za nejlepší režii dostal japonský film Hjakka (Stovka květin), celovečerní debut známého producenta animovaných filmů Genkiho Kawamury. Jeho hrdina se stará o matku, která kvůli Alzheimerově chorobě ztrácí paměť, a objeví přitom její dávné tajemství.

Herecká ocenění nerozlišují pohlaví

Nejlepší herecké výkony už jsou v San Sebastianu udělovány bez ohledu na pohlaví oceněných pouze v kategoriích hlavní a vedlejší herecký výkon. V každé z nich tedy může být oceněn i pouze jeden z herců/hereček. Letos byl za výkon v hlavní roli muž i žena, cena tedy byla udělena ex aequo. Získal ji Paul Kircher, který ztvárnil ve francouzském filmu režiséra Christopha Honoré Winter Boy (Zimní chlapec) sedmnáctiletého Lucase, který se musí vyrovnat s rozpadem rodiny a Carla Quílezová, která hraje ve španělském filmu La Maternal čtrnáctiletou těhotnou dívku. Ta se v centru pro dospívající matky učí zvládat dospělý život. Režisérka filmu Pilar Palomero uvedla už před dvěma lety na Berlinale v sekci Generation Kplus celovečerní film Dívky, jehož hrdinkou je jedenáctiletá školačka, která studuje ve škole pro jeptišky. „Puberta je bohatým zdrojem příběhů. Okamžik, kdy si uvědomíme, jak se svět mění,“ vysvětlila Palomero, proč se právě touto etapou života zabývá.

Za herecký výkon ve vedlejší roli byla oceněna pouze Renata Lermanová, která hraje ve filmu argentinského režiséra Diego Lermana El suplente (Náhradník).

Ovace pro film Il Boemo

Český zástupce byl v hlavní soutěži San Sebastianu po sedmnácti letech. Tehdy, v roce 2005 vyhrál Zlatou mušli snímek Bohdana Slámy Štěstí a Anna Geislerová dostala Stříbrnou mušli za nejlepší ženský herecký výkon. Il Boemo, příběh geniálního barokního skladatele Josefa Myslivečka, který natočil režisér Petr Václav s Vojtěchem Dykem v titulní roli, sice cenu nedostal, ale velkým úspěchem je už jeho zařazení do hlavní soutěže.

San Sebastian patří do pětice nejprestižnějších evropských filmových festivalů (Benátky, Cannes, Berlín, Karlovy Vary). Díky tomu na něj jezdí zástupci mnoha dalších festivalů, vybírají filmy do svých programů, a hlavní soutěž je logicky v jejich zorném úhlu na prvním místě. A jezdí sem i obchodníci a distributoři, aby si udělali obrázek, z čeho lze na podzim a v zimě do kin vybírat. O letošních cenách rozhodovala šestičlenná mezinárodní porota, a za zmínku stojí, že odměnila téměř výhradně filmy ze současnosti, které se zabývají palčivými problémy a tíživými situacemi převážně dospívajících a mladých lidí. Výjimkou je pouze film Žena, oceněný za scénář, jehož děj se odehrává od 60. do 80. let minulého století, opět jsou však jeho hrdiny mladí lidé.

Skoro by se tedy dalo spekulovat, že historický snímek o geniálním skladateli z 18. století neměl u této poroty šanci. Možná by to bylo jiné, kdyby na poslední chvíli neodřekla (z vážných rodinných důvodů) předsednictví i účast v porotě herečka Glenn Closeová. Ale to je opravdu jen spekulace, ovlivněná možná jejím na Oscara nominovaným výkonem ve Frearsových Nebezpečných známostech. Bez ohledu na ceny měl Il Boemo na festivalu nesporně velký úspěch. Už na novinářské projekci, z níž skoro nikdo neodešel, což na festivalech zdaleka není obvyklé, se dočkal i nebývale velkého závěrečného potlesku: novináři bývají ve vyjádření prvních pocitů na rozdíl od publika většinou obezřetní.

Diváci ve vyprodaném sále pro 1 800 diváků pak při premiéře emocemi vskutku nešetřili a příběh vnímali velmi pozorně. Ve vtipných scénách zněl sálem smích, ve vypjatých by člověk slyšel upadnout špendlík. Působivost filmu, kde zní řada Myslivečkových skladeb, umocnila skvělá akustika sálu, který je zároveň sálem koncertním.

San Sebastian má navíc velmi ojedinělý a skvělý způsob uvádění soutěžních filmů. Pokud zrovna po červeném koberci nekráčí všemi milovaná Penélope Cruzová, jak tomu bylo první den nebo Juliette Binocheová, která přijela převzít čestnou cenu Donostia a uvést soutěžní film Winter Boy, žádné velké davy se kolem červeného koberce netísní. Tvůrci se neklaní na pódiu, při úvodním slovu moderátora sedí v sále a pod světly reflektorů jen pozdraví. Zato hned po skončení projekce se s nimi diváci mohou setkat v předsálí, promluvit s nimi o filmu, dostat autogram nebo si udělat selfie.

„Vůbec jsem to nečekal, je to mimořádně krásný zážitek. Člověk se cítí výborně, protože je v tu chvíli se svými prvními diváky,“ řekl Právu Vojtěch Dyk, který byl stejně jako ostatní příjemně překvapen i úrovní následující tiskové konference, jíž se zúčastnily vedle hlavních tvůrců i italské herečky Barbara Ronchi, Elena Radonicich a Lana Vlady, které hrají hlavní ženské role.

Novináři se ptali nejen na Myslivečkův příběh, ale i na jednotlivé složky jako kostýmy, místa natáčení, svícení filmu, mezinárodní herecké obsazení nebo Dykovu italštinu. Španělština, francouzština, italština a angličtina ostatně zněly jak ze sálu, tak z pódia, všichni tvůrci Il Boema některý z těchto jazyků (leckdy i dva) ovládají. Ani první zahraniční kritiky chválou filmu nešetřily. Například recenzent prestižního časopisu Variety ještě během festivalu napsal, že „skvělý, přepychový životopisný film je kombinací volného vyprávění a náročného hudebního podání,“ a dokonce filmu předpověděl úspěch srovnatelný s Corbiauovým Farinellim nebo Formanovým Amadeem.

Festival, kde stojí za to být

Celkově je festival v San Sebastianu nesmírně sympatický, elegantní a je zřejmé, že jeho organizátoři přesně vědí, kam směřují. Proti „starému paláci“, v němž se pořád ještě promítá, vyrostl nový multiplex s mnoha sály, protože festival má dnes vedle hlavní soutěže řadu dalších sekcí. V těch se diváci mohou seznámit jak například s novými španělskými filmy i jmény nových režisérů, tak s oceněnými snímky z jiných festivalů. A také s řadou velmi aktuálních témat.
Velkou pozornost například vzbudilo Zvláštní uvedení dokumentu Isabell Coixetové El techo amarillo (Žlutá střecha), který brilantně rekonstruuje kauzu sexuálního zneužívá studentek oblíbeným pedagogem.

A tak jako na karlovarský festival jezdí zahraniční novináři, obchodníci a organizátoři festivalů poznat středo a východoevropské kinematografie, tak do San Sebastianu se jezdí za filmy Latinské Ameriky. Společný s Karlovými Vary má San Sebastian i velký zájem publika, ale na rozdíl od karlovarských většinou mladých lidí, v San Sebastianu vyprodávají festivalová kina diváci všech generací. Představit tedy svůj film právě tam je nejen úspěch, ale i radost.

Foto: Reuters