Geoffrey Rush: Kostým je informace o vnitřním životě postavy

Geoffrey10 resizeKřišťálový globus za mimořádný přínos světové kinematografii převzal v závěru letošního MFF Karlovy Vary Australan Geoffrey Rush. Charismatický herec proslul filmy jako Záře nebo Králova řeč, celý svět ho zná jako kapitána Barbossu ve filmu Piráti z Karibiku. V Karlových Varech oslavil jedenasedmdesáté narozeniny, okouzlil bezprostředním chováním, smyslem pro humor i zájmem o festivalové dění.

Karlovarským divákům jste představil film Záře, který vám změnil život a kariéru: za postavu skladatele a klavíristy Davida Helfgotta jste v roce 1996 dostal Oscara, Zlatý Globus i cenu BAFTA. Vzpomínáte si na okamžik, kdy vás ve čtyřiačtyřiceti letech najednou začali lidé poznávat na ulici?
Geoffrey2Ano, byl to velký zlom. Strávil jsem čtyřiadvacet let na divadelních prknech, nikdo mi nenabízel filmové role, a když mi bylo čtyřiačtyřicet, najednou jsem natočil za dva roky tři australské filmy, přičemž druhý z nich byla Záře. Ta se po premiéře na festivalu Sundance hrála v New Orleans a v Chicagu, a jasně si vzpomínám, že to byla doslova jízda. Pak jsme měli tiskovou konferenci v New Yorku, stál jsem před italskou restaurací, kouřil jsem, a zrovna šel kolem nějaký hipster, a najednou se na mě otočil: „Hele, líbil se mi tvůj film.“ Z Austrálie mi volali, že mě zvou do různých show. Vrátil jsem se, ale za dva týdny jsem letěl do USA na další tiskovku, a na letišti mi uklízeč řekl: "Ahoj, klavíristo!"

Uvedl jste také film Králova řeč, v němž hrajete australského řečového terapeuta Lionela Logua, který pomohl odstranit vadu řeči anglickému králi Jiřímu VI. Jak jste se připravoval na tuto skutečnou postavu?
gEoffrey6 resizeZe začátku jsem o něm nevěděl prakticky nic. Z webových stránek logopedů jsem získal právě jen tu informaci, že byl ve třicátých letech logopedem krále Jiřího VI. To bylo vše. Říkal jsem si, že si toho chlapa snad budu muset vymyslet. Ale měli jsme štěstí. Šest týdnů před začátkem natáčení našli filmaři Lionelovy vnuky, a ti nám poskytli deníky, fotky, rodinná alba, prostě všechno. Pomohly nám hlavně ty deníky, našli jsme v nich i věty, které jsme vložili tak jak byly, přímo do scénáře. Třeba když na konci po slavném králově rozhlasovém projevu, který spojil Brity v odhodlání postavit se Hitlerovi, Lionel řekne: „Zadrhl jste se v tom „w“, a Jiří VI. odpoví: „Udělal jsem to jen proto, aby věděli, že jsem to já,“ je to přímá citace. Takový dialog totiž nemůžete vymyslet. A moc se mi líbilo, když jsem z fotografií zjistil, že měl malý příčesek a nosil motýlka. Byl docela švihák, žádný australský outsider.

Loni navštívil karlovarský festival Johnny Depp, s nímž jste strávil spoustu času při natáčení Pirátů z Geoffrey5 resizeKaribiku. Jaký je to podle vás člověk?
Jaký byl na festivalu, takový Johnny opravdu je. Plachý. Skromný. Vtipný a zábavný. A taky hravý. Sledoval jsem jeho návštěvu na webových stránkách festivalu a říkal jsem si, že je dobrý. Velmi přirozený a milý. A myslím, že to pro něj bylo v tu chvíli velké povzbuzení, protože to měl na veřejnosti těžké, všichni ho komentovali, každý věděl všechno nejlíp.

Několikrát jste sice v České republice natáčel, přesto toho víte o naší kultuře mnohem víc, než by člověk čekal. Jak se to stalo?
To začalo strašně dávno a mělo to postupný vývoj. Když mi bylo mi asi třináct let, přivezl Jiří Srnec do Austrálie pražské Černé divadlo. Byl to pro mě úžasný zážitek, nedalo se na něj zapomenout. Na univerzitě pak první představení, ve kterém jsem hrál, napsali bratři Karel a Josef Čapkovi. A když jsem studoval v Paříži, viděl jsem na scéně Bolka Polívku a Borise Hybnera. Polívka se stal doslova mojí Geoffrey8 resizemúzou! Z Formanových filmů jsem viděl ve filmotéce nejdřív Černého Petra, skvělý postřeh o mladých lidech, kteří chtějí žít jako na Západě. A pak jsem v pařížském kině viděl Hoří, má panenko! Studoval jsem tehdy pohyb, pantomimu a divadlo, a když jsem přišel z kina, řekl jsem „Všichni ten film musíte vidět!“, a přehrál jsem jim záběr po záběru celou úvodní scénu.
Víte, já jsem vyrostl na evropské kinematografii. Znal jsem švédské, ruské, anglické, francouzské, a samozřejmě italské filmy. Všichni jsme milovali Felliniho, každý jeho film. Ale nejradši mám Amarcord.

Do České republiky jste pak často jezdil natáčet. První byli Bídníci, kde hrajete inspektora Javerta, jak na ně vzpomínáte?
Nikdy předtím jsem policajta nehrál. Po Záři jsem očekával nabídky na další „muže u piana“, a byl jsem rozhodnutý, že ne, že další filmy s klavírem točit nechci. A přišla nabídka na Bídníky. Režisér Bille Augusta mi řekl: „Myslím, že se na roli Javerta hodíš.“ Všechno bylo fajn až na to, že jsem musel jezdit Geoffrey9 resizena koni. To už nikdy víc!

V seriálu Génius jste ztvárnil Alberta Einsteina. Jaké to bylo, hrát génia?
První věc, kterou si musíte říct, je: „Nesnaž se hrát, že jsi génius.“ Musel jsem se naučit psát složité, kvantově fyzikální, astronomické, kosmologické rovnice. A to byla zábava, protože jsem se v tom docela vyznal. Četl jsem i Teorii gravitačních vln pro hlupáky. A měl jsem druha ve zbrani, Johnnyho Flynna, který hrál mladého Einsteina. Sešli jsme se v jeho bývalé herecké škole s jedním z jeho učitelů a hráli jsme si na improvizaci. Já hrál mladého Einsteina, on starého a společně jsme se snažili tu postavu najít.

V dobových filmech hrajete hodně, co pro vás znamená kostým?
Řekl bych, že kostým vždycky vnímám jako informaci o vnitřním životě postavy. Když se podíváte na kostýmy Petera Sellerse, vidíte, jak jsou vymyšlené. Žádný francouzský policejní inspektor nikdy nenosil klobouk nebo trenčkot jako inspektor Jacques Clouseau. Prostě si ten kostým vymyslel stejně jako knír.
Geoffrey3 resizeTakže když jsme poprvé začali s úpravou kostýmů pro Barbossu do Pirátů z Karibiku, Penny Rose, která je skvělá a o všem pečlivě přemýšlí, přišla s kloboukem. A já jsem řekl: „Myslím, že ho nesmím nikdy sundat. Ten klobouk je mozek té postavy.“

Jaké bylo vaše setkání se Stevenem Spielbergem při natáčení filmu Mnichov o masakru na olympijských hrách v roce 1972? Ten je v jeho kariéře významný, bylo to pro něj velmi vážné téma.
Měl jsem tam jen několik natáčecích dnů, něco jsme točili v Budapešti a něco na Maltě. Myslím, že natáčet v Tel Avivu nebo Haifě by bylo příliš složité. Bylo fantastické, že scénář napsal člověk takového kalibru, jakým je Tony Kushner. Protože se z toho snadno mohl stát žánrový film o politické pomstě, jaké v Hollywoodu vždycky existovaly. A tady jsem měl pocit, že je tam mnohem víc masa, je živější. Nejraději vzpomínám na Erica Banu, kterého znám z Austrálie a vím, že má naprosto úžasný talent pro imitování. V Austrálii dělal skečové komedie a předváděl známé politiky. Při natáčení Mnichova chodil za mnou, dělal Stevena Spielberga a dával mi připomínky Geoffry resizek mému výkonu. Pokaždé mě dostal, bylo to k popukání! Pak zase přišel a předstíral, že je australský novinář: „Hej, Goeffe, jaké to je pracovat na filmu se Stevenem?“ Bylo to opravdu vtipné. Pro mě jako charakterního herce to bylo úžasné setkání a také možnost podívat se do zemí, kam bych se možná nikdy nedostal. V Budapešti jsem se skvěle bavil, viděl jsem budapešťskou operu, byl jsem v lázních.

Točíte na různých místech, máte rád evropskou kulturu, ale jste velmi hrdý na svou rodnou zemi a ona na vás. V Austrálii jste hrál množství divadelních rolí, jaký je váš úplně první zážitek z divadla?
Než jsem opustil rodnou Toowoombu a odjel do velkoměsta, první divadlo, které jsem viděl, byl pojízdný stan, kde se hrálo varieté, burleska, v noci tam byli klauni, komedianti, žongléři, akrobati. Přes den hráli pantomimu pro děti. Bylo to v plátěném stanu a vešlo se tam osm set lidí. Bylo to ohromující, ale o dva roky později to skončilo, nastoupila televize. Přesto na kvalitě těch herců, divadelních klaunů, šašků nebo kohokoli jiného prostě něco bylo.

 

Vyhľadaj

2percenta

220x220stavoing

Táto webová lokalita používa súbory cookie pre lepšie používateľské prostredie. Ochrana osobných údajov tým nie je dotknutá.