Cenu prezidenta festivalu převzal na letošním MFF Karlovy Vary herec, scenárista a producent Benicio Del Toro, známý především z rolí mafiánů či úplatných policajtů, v každém případě drsných chlapů. Zaplétá se do drogových obchodů i Hvězdných válek. Na festivalu ovšem působil jako mírný, přemýšlivý a veskrze příjemný muž. „Je zvláštní dívat se, co všechno jsem natočil,“ řekl při přebírání ceny po shlédnutí sestřihu jeho nejlepších rolí. „Nevím, jak jsem se k tomu vlastně dostal – možná to bylo štěstí, možná talent, možná vytrvalost. Ale moje práce je vedlejším produktem důvěry mnoha lidí i ve chvílích, kdy jsem v sebe nevěřil ani já sám.“ Při našem rozhovoru se svěřil s tím, že než začne kteroukoliv postavu hrát, musí o ní hodně přemýšlet, poznat ji.

Jak se na role konkrétně připravujete?
Když mám hrát detektiva, setkám se s konkrétním detektivem a mluvím s ním o jeho práci. Když to neudělám, nejsem si jistý, že to vyjde. Moje příprava vlastně vychází z žurnalistického přístupu: musím vědět, co ta postava dělá, čím se živí. To totiž o člověku hodně řekne. Napřed tedy musím vědět, co ta postava dělá a jak, a pak mohu použít svou představivost, a tu postavu stvořit.

Je něco, co byste kvůli roli neudělal? Například pro film Strach a hnus v Las Vegas jste přibral desítky kilogramů...
Nezabil bych vás.

Která role pro vás byla nejnáročnější?
Všechny role jsou do jisté míry náročné. Pro Hnus v Las Vegas jsem musel přibrat na váze, to byla výzva. A výzva je taky ta energie, kterou musíte vydat, když hrajete někoho, kdo je pořád sjetý nejrůznějšími drogami od alkoholu až po takové, jaké snad ani neexistují. Ale také třeba film o Che Guevarovi byl náročný, protože jsme chtěli poznat ten příběh z pohledu těch, kdo ho tvořili. Museli jsme žádat o povolení natáčet na Kubě, a předtím jsme si museli všechno nastudovat doma. Než jsme tam přijeli, trochu jsme nechápali, proč chtějí v Hollywoodu točit film o Che? Ale když jsem mluvil s lidmi, kteří ho znali, pochopil jsem, že se na něm dá vlastně spousta věcí obdivovat. Ne z politického hlediska, z lidského.

Odehrál jste spoustu postav, které mají něco společného s problematikou drog. Jak jste k tomu přišel?
Tyhle filmy mají předchůdce třeba v gangsterkách s Al Caponem z třicátých let minulého století. Filmů a seriálů, které se drogovou problematikou zabývají, je spousta. A já jsem byl náhodou připravený, když přišel Traffic: Nadvláda gangů. Je to jeden z vrcholů žánru, ale není jediný. Jeho přínos vidím v tom, že se tématem zabýval z toho hlediska, jaký mají drogy vliv na všechny, ať dobrovolně nebo nedobrovolně, zúčastněné. Moje postava v Sicariu je zase muž, kterého pohání pomsta. Zase jen shodou okolností je to ve světě drogového filmu, což je žánr podobný jako třeba westerny. Můžete v něm prozkoumat všechny stránky lidské povahy.

Před dokončením je váš nový film Reptile, který natočil debutující režisér Grant Singer. Jaká byla spolupráce s debutantem?
Dobré to bylo. V tom, že je to debutant, je to přece trochu jiné, ale zatím byl skvělý. Viděl jsem jen kousky filmu, zatím není hotový, a co jsem viděl, se mi líbí. Ale cihla není dům, takže z kousků nepoznáte, jaký bude celek. Každopádně myslím, že Grant Singer má obrovský talent.

Zmínil jste, že další výzvou je podílet se na psaní scénáře. V čem ta výzva hlavně spočívá?
V tom, že musíte komunikovat s producenty. Když jako herec komunikuji s režisérem, vstanu a ukážu mu, co budu dělat. To s producentem nemůžete, musíte to popsat slovy, což může být trochu složitější. Ale on je každý film výzva, protože to nikdy není stejné. V divadle, když se chytíte, jde všechno samo, nemusíte už na to moc myslet. Ale když točíte film, musíte každý den myslet na to, jak to udělat, aby v něm všechno fungovalo. Je to neustálá hádanka, a proto je to také zábava.