Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii převezme na slavnostním zahájení 60. MFF Karlovy Vary legendární herec, dvojnásobný držitel Oscara Dustin Hoffman. Herec je jedním z nejvšestrannějších herců filmové historie, který svou genialitou a precizním herectvím zcela proměnil ideál hollywoodského hrdiny. Jako sedminásobný držitel nominace na Oscara a dvojnásobný vítěz této ceny se nesmazatelně zapsal do světové kinematografie.​ Kariéra Dustina Hoffmana se rozprostírá přes více než šest dekád a je definována odvahou brát role komplikovaných, často společensky okrajových hrdinů. Patří ke klíčovým hereckým reprezentantům tzv. Stanislavského metody. I díky jeho oddanosti rolím, neústupnosti a úsilí o absolutní autenticitu jeho filmografie nabízí neuvěřitelný rejstřík charakterů.

Již jeho první hlavní filmová role ve filmu Absolvent (The Graduate, 1967) redefinovala americký film. Příběh mladíka dezorientovaného společenskými očekáváními vynesl Hoffmanovi nominaci na Oscara a Zlatý globus a cenu BAFTA pro herecký objev roku. Za strhující výkon v syrovém dramatu Půlnoční kovboj (Midnight Cowboy, 1969), kde vytvořil nemocného, kulhajícího podvodníčka „Ratso“ Rizza získal druhou oscarovou nominaci.

V sedmdesátých letech Hoffman potvrdil pověst herce, který se nebojí psychologicky vypjatých a fyzicky náročných témat. V unikátním westernu Malý velký muž (Little Big Man, 1970) dokázal s mimořádnou uvěřitelností ztvárnit hlavního hrdinu od jeho mládí až do 121 let. Hoffmanův přerod z plachého muže ve fanatického obránce s kamennou tváří ve filmu režiséra Sama Peckinpaha Strašáci (Straw Dogs, 1971) je dodnes považován za jeden z nejsilnějších hereckých výkonů v žánru psychologického thrilleru. Ve slavném vězeňském dramatu Motýlek (Papillon, 1973), kde po boku Stevea McQueena hraje padělatele Louise Degu, zase ukazuje proměnu křehkého intelektuála v člověka, který se musí přizpůsobit brutální vězeňské realitě. Životopisný snímek Lenny (1974) o kontroverzním komikovi Lennym Bruceovi, který bojoval s cenzurou a vlastními démony, vynesl Hoffmanovi třetí oscarovou nominaci. Politický thriller podle skutečných událostí Všichni prezidentovi muži (All the President's Men, 1976), v němž s Robertem Redfordem hrají investigativní novináře, kteří pomohli odkrýt aféru Watergate, patří dnes k filmové klasice. V kultovním thrilleru Maratónec (Marathon Man, 1976) prochází jeho hrdina mistrovsky vykreslenou proměnou apolitického studenta v pronásledovanou oběť, která musí přijmout pravidla hry a bojovat o holý život. Emoční drama o rozpadu manželství a boji o opatrovnictví syna Kramerová versus Kramer (Kramer vs. Kramer, 1979) vyneslo Dustinu Hoffmanovi prvního Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli a rovněž Zlatý globus.

V osmdesátých letech se objevil ve dvou titulních úlohách označovaných za jeho vůbec komerčně nejúspěšnější a kritiky nejvíce oceňované role. Dvojrole Michaela Dorseyho / Dorothy Michaelsové v brilantní komedii Tootsie (1982) o herci, který kvůli konfliktní povaze nemůže sehnat práci, a tak se převlékne za ženu, znamenala pátou nominaci na Oscara, Zlatý globus pro nejlepšího herce v komedii a muzikálu a prokázala jeho neobyčejný komediální talent. Za ikonický výkon v úloze autistického Raymonda z filmu Rain Man (1988) pak získal druhého Oscara a další ze Zlatých globů. V pozdějším věku se Hoffman začal přesouvat do výrazných vedlejších rolí a satirických poloh, aniž by slevil z nároků na kvalitu. Příkladem je výpravná fantasy Stevena Spielberga Hook (1991), kde si s chutí zahrál titulního záporáka – excentrického pirátského kapitána Hooka. Ostrá politická satira Vrtěti psem (Wag the Dog, 1997) představuje jeho sedmou nominaci na Oscara a také nominaci na Zlatý globus. Právnický thriller podle Johna Grishama Porotce (Runaway Jury, 2003) znamenal první hereckou filmovou spolupráci s celoživotním přítelem Genem Hackmanem.

V komediích Jeho fotr, to je lotr! (2004) a Fotři jsou lotři (2010) vytvořil po boku Barbry Streisand a Roberta De Nira roli excentrického otce Bena Stillera. Ve poetickém příběhu o tvůrci Petra Pana Hledání Země Nezemě (Finding Neverland, 2004) hraje postavu divadelního producenta Charlese Frohmana. V hořké komedii režiséra Noaha Baumbacha z produkce Netflixu Meyerowitzovic historky (nový výběr) (The Meyerowitz Stories, 2017) ztvárnil mrzutého, sebestředného patriarchu dysfunkční rodiny po boku Adama Sandlera a Bena Stillera. Film by vybrán do Hlavní soutěže na MFF v Cannes. Se synem Jakem si zahráli otce a syna v komedii Sam a Kate (Sam & Kate, 2022). V roce 2024 se objevil v menší roli ve sci-fi velkofilmu režiséra Francise Forda Coppoly Megalopolis.

Za celoživotní přínos světové kinematografii byl v rámci udělování Zlatých Globů oceněn Cenou Cecila De Milea v roce 1997. V roce 2012 obdržel prestižní Cenu Kennedyho centra (Kennedy Center Honors) za celoživotní přínos americké kultuře prostřednictvím múzických umění.

V roce 2012 Dustin Hoffman debutoval jako režisér filmu Kvartet (Quartet) v hlavních rolích s Maggie Smithovou, Tomem Courtenayem, Michaelem Gambonem a Billym Connollym. Film podle scénáře a úspěšné divadelní hry britského dramatika Ronalda Harwooda vydělal v kinech kolem 60 milionů dolarů a Maggie Smithové vynesl nominaci na Zlatý glóbus.V současné době Hoffman hraje po boku Lea Woodalla v kritiky ceněném celovečerním filmu Tuner, který režíroval držitel Oscara Daniel Roher. Snímek sklidil velký úspěch na řadě festivalů – premiéru měl v roce 2025 na filmovém festivalu v Telluride a následně byl uveden na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu (2025) a na festivalu Sundance (2026).

V brzké době Hoffman vydá své paměti s názvem Look at Me, které vyjdou 10. listopadu pod značkou Simon Six nakladatelství Simon & Schuster. Memoáry budou obsahovat vhled do Hoffmanova života, rodinného zázemí, úspěchů i toho, co obnáší jít za svou vlastní kreativitou.

Karlovarský festival uvede při příležitosti ocenění Dustina Hoffmana jeho průlomový snímek Absolvent režiséra Mikea Nicholse, natočený podle stejnojmenného románu Charlese Webba. Režisér Nichols získal Cenu akademie za nejlepší režii a film byl nominován na Oscara v dalších šesti kategoriích. Film má na svém kontě rovněž pět Zlatých globů a pět cen BAFTA.

Juliette Binoche 

Na slavnostním zakončení 60. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii francouzská herečka, držitelka Oscara, Césara a čtyř Evropských filmových cen Juliette Binoche.První velkou roli získala ve filmu Schůzka (1985, Rendez-vous). Ztvárnila ambiciózní venkovskou dívku, která přijíždí do Paříže dobýt divadelní svět. Její intenzivní a emotivní výkon v režii Andrého Téchiného jí vynesl první nominaci na cenu César a okamžitě ji katapultoval mezi nejsledovanější mladé talenty Francie. Pro období druhé poloviny 80. a počátku 90. let byla určující její spolupráce s režisérem Leosem Caraxem, považovaným za jednoho z „prokletých básníků“ moderního francouzského filmu. Společně natočili dva snímky, které redefinovaly styl francouzské kinematografie a potvrdily mimořádný herecký talent Juliette Binoche. Role Anny ve stylizovaném noir dramatu Zlá krev (1986, Mauvais Sang) znamenala pro herečku další nominaci na Césara. Drama Milenci z Pont-Neuf (1991, Les Amants du Pont-Neuf) je považováno za jedno z vizuálně nejpůsobivějších a zároveň nejkontroverznějších děl francouzského filmu 90. let, a za svůj výkon Juliette Binoche získala Evropskou filmovou cenu i nominaci na Césara.  Již před tím však role Terezy ve filmové adaptaci stejnojmenného románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí (1988, The Unbearable Lightness of Being) v režii Philipa Kaufmana znamenala pro herečku vstup do světové kinematografie, jistě nejen proto, že šlo o její první film natáčený kompletně v angličtině.

Dalším formujícím režisérem se pro ni stal Krzysztof Kieślowski. První díl triptychu, inspirovaného barvami francouzské triokolory, Tři barvy: Modrá (1993, Trois Couleurs: Bleu) představuje jeden z vrcholů evropské autorské kinematografie 90. let a herečka se za svůj niterný výkon dočkala řady ocenění včetně Volpiho poháru pro nejlepší herečku na festivalu v Benátkách, Césara i nominace na Zlatý globus. Historické romantické drama Anglický pacient (1996, The English Patient) režiséra Anthonyho Minghelly vzniklo na motivy stejnojmenného románu Michaela Ondaatjeho, který byl do té doby považován za nezfilmovatelný a získalo 9 Oscarů. Jeden putoval právě k Juliette Binoche za Nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Za ztvárnění ošetřovatelky Hany získala také britskou cenu BAFTA, Evropskou filmovou cenu a cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Berlíně. Kouzelné britsko-americké romantické drama Čokoláda (Chocolat, 2000) režiséra Lasseho Hallströma podle knižní předlohy spisovatelky Joanne Harris se stalo diváckým hitem také díky jedinečnému hereckému souznění Juliette Binoche s charismatickým Johnny Deppem. Pro herečku znamenalo nominaci na Oscara a Zlatý glóbus a také Cenu diváků pro nejlepší evropskou herečku.

Po úspěchu filmu Čokoláda se Juliette Binoche zaměřila se na spolupráci s předními světovými autory artové kinematografie a potvrdila pověst herečky, která se nebojí psychologicky náročných a experimentálních rolí. Psychologický thriller vizionářského rakouského režiséra Michaela Hanekeho Utajený (2005, Caché) získal Cenu za režii v Cannes a Evropskou filmovou cenu za nejlepší film. Intelektuální romantické drama Věrná kopie (2010, Copie conforme) íránského mistra Abbase Kiarostamiho jí přineslo další úspěch. Juliette Binoche získala cenu na festivalu v Cannes a stala se tak první herečkou v historii, která vyhrála hereckou cenu v Cannes, Benátkách (Tři barvy: Modrá) i Berlíně (Anglický pacient).

Plejádu silných ženských hrdinek, které vytváří na filmovém plátně, rozšířila o postavu malířky Camille Claudel v životopisném dramatu Bruna Dumonta Camille Claudel 1915 (2013), stárnoucí herečky v psychologickém dramatu režiséra Oliviera Assayase Sils Maria (2014, Clouds of Sils Maria), které zkoumá téma stárnutí, ženské identity a herecké profese, nebo umělkyně Isabelle, která hledá životní lásku v rafinované intelektuální dramedii Vnitřní slunce (2017, Un beau soleil intérieur), kterou natočila s ikonickou francouzskou režisérkou Claire Denis a která jí vynesla jubilejní, již desátou nominaci na Césara.

V roce 2019 jí Evropská filmová akademie udělila Evropskou filmovou cenu za přínos světovému filmu.

Romantický snímek Umění jíst a milovat (2023, La Passion de Dodin Bouffant) režiséra Trana Anh Hunga, v němž vytváří okouzlující pár s Benoîtem Magimelem, představuje jedinečnou, smyslnou a vizuálně úchvatnou oslavu francouzské gastronomie a zralé lásky. Film získal na MFF v Cannes Cenu za režii a byl francouzským kandidátem na Oscara. V seriálu z historie módního průmyslu The New Look (2024) v produkci Apple TV+ ztvárnila Juliette Binoche ikonickou módní návrhářku Coco Chanel. Po osmadvaceti letech od natáčení oscarového hitu Anglický pacient se potkala před kamerou s Ralphem Fiennesem ve výpravném historickém dramatu režiséra Uberta Pasoliniho The Return (2024) podle Homérovy Odyssey.

V březnu 2024 byla Juliette Binoche zvolena prezidentkou Evropské filmové akademie a stala se teprve druhou ženou v historii na tomto postu.

Jako režisérka se podepsala pod dokumentární esej V nás (In-I in Motion), jíž mapuje radikální umělecký experiment z let 2007–2008, kdy se společně s britským choreografem Akramem Khanem rozhodli společně vytvořit avantgardní tanečně-divadelní představení s názvem In-I. Při příležitosti ocenění Juliett Binocheové uvede karlovarský festival filmy Věrná kopie, Tři barvy: Modrá a V nás.

Křišťálový glóbus pro oscarového kameramana Roberta Richardsona

Jako jeden z mála získal tři Oscary za kameru, sedmkrát byl k tomu na Oscara nominovaný. Jeho talentu opakovaně využili režiséři jako Oliver Stone (s nímž natočil Četu nebo JFK), Martin Scorsese (pro kterého nasnímal Casino, Letce i Huga) nebo Quentin Tarantino, s nímž spolupracoval na takřka všech filmech od Kill Billa po Tenkrát v Hollywoodu. Bez Roberta Richardsona by prostě moderní americký film nevypadal tak dobře, jak vypadá. Za jeho mimořádný umělecký přínos světové kinematografii mu letošní KVIFF udělí Křišťálový glóbus. Slavný kameraman k tomu na festivalu uvede dokument Robert Richardson: The White Devil, který o něm natočila česká kameramanka Jana Hojdová.

Herec Jeffrey Wright  získa Cenu prezidenta 

Když karlovarský festival v roce 1997 uváděl v sekci Horizonty životopisný film Basquiat, doprovodil ho i Jeffrey Wright, jemuž právě role známého, předčasně zesnulého malíře nastartovala filmovou kariéru. Letos portrét ikony neo-expresivismu od malíře a režiséra Juliana Schnabela americký herec osobně uvede znovu, už ovšem jako držitel cen Tony, Emmy, Zlatého glóbu a herecká stálice známá z bondovek, Batmana či snímků Wese Andersona. Na 60. karlovarském festivalu Jeffrey Wright také převezme Cenu prezidenta KVIFF.

Na KVIFF se vrací Harvey Keitel 

Poprvé přijel na 39. ročník KVIFF, aby si převzal čestný Křišťálový glóbus za své herecké mistrovství prokázané ve filmech Smoke, Pulp Fiction nebo Piano. Podruhé dorazil na 50. ročník KVIFF, aby uvedl film Mládí (a také převzal cenu diváků, který snímek Paola Sorrentina tehdy získal) či promluvil o své bohaté filmografii na KVIFF Talk (kde se mu dostalo i masáže nohou od Tomáše Baldýnského). Potřetí přijede uznávaný americký herec Harvey Keitel oslavit s karlovarským festivalem jeho 60. výročí. Doprovodí také projekci jednoho ze stěžejních filmů své kariéry i Nového Hollywoodu, newyorské gangsterky Špinavé ulice, kterou v roce 1973 natočil jeden z jeho oblíbených režisérů Martin Scorsese.

Rodina  Kevina Baconas a Kyry Sedgwick uvedie Family Movie

Co se stane, když filmařská rodina během natáčení nízkorozpočtového hororu zjistí, že na place řádí opravdový vrah? To uvidíte v hororové komedii Rodinný film, za níž stojí opravdová filmařská rodina – Kevin Bacon, Kyra Sedgwick a jejich děti Sosie a Travis Baconovi. V různých kombinacích už spolu jednotliví členové několikrát spolupracovali, až za covidového lockdownu je ale napadlo, že by spolu mohli jednou natočit něco všichni. Rodiče se ujali režie, všichni čtyři film produkovali a také se objevili v jeho hlavních rolích. A všichni čtyři také komedii, která skládá poctu hororovému žánru, nezávislému filmu a především rodině, osobně uvedou na 60. KVIFF.

Hrdinou nové znělky je Stellan Skarsgard

Co udělal se svým Křišťálovým glóbem za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii švédský herec Stellan Skarsgård? To se dozvíme na zahájení 60. KVIFF, kde bude mít premiéru nová festivalová znělka, v hlavní roli právě s držitelem zmíněné ceny z loňského roku. Režisérem nového mikropříběhu se stal opět Ivan Zachariáš, který stál i za znělkami s Beniciem del Torem nebo Johnny Deppem.

Na zahajovacím koncerte se potkají žánry i generace

Potkávání – tak zní heslo letošního zahajovací koncertu Vary Special Show, jehož program vznikl speciálně pro 60. KVIFF. Protože právě potkávání je pro karlovarský festival typické, DJ a producent NobodyListen, jenž hudební koncept připravil, propojí na pódiu hned několik výrazných osobností současné české hudební scény napříč žánry i generacemi. Před hotelem Thermal se v pátek 3. července po 22.45 postupně vystřídají Matěj Ruppert, Roman Holý, Lenka Dusilová, Dan Bárta, Yzomandias, Vladimir 518, Akira, Annet X a sbor Vocal Crew by Unique. Unikátní hudební spojení i nečekané přechody mezi elektronikou, rapem i alternativní scénou doprovodí audiovizuální show od Matyáše Vordy a jeho teamu. Akce je pro veřejnost zdarma a jejím partnerem je Skupina ČEZ.