Kuchařská sága podle Petera Kerekese

Jednotlivé episody s vybranými kuchaři a archivní záběry rámují stylizované záběry s polní kuchyní, kterou symbolicky nad krajinou přenáší ve výšce vrtulník – tak, jak se vyprávění přesouvá ze země do jiné země a národních kultur. Počet kuchařů a stylů kuchyní, které autor vybral a nastřádal do filmu, je úctyhodný. Nahlédneme pod pokličku ruskou, maďarskou, českou, francouzskou, srbskou či chorvatskou, vyslechneme vyprávění kuchařů z těchto zemí, většina z nich přidá na kameru zajímavou historku, někdy vyloženě válečně dojemnou, při níž se neubrání slzám. Tyhle řídké chvíle mají svou cenu: díky vzpomínkám těch nejstarších, kuchařských kmetů, kteří prošli válkami, se náhle na plátno promítají silné emoce.
Problémem (především dramaturgickým) je ale koncepce zamýšleného (a nasbíraného) materiálu. K ilustraci toho, o čem, především váleční, kuchaři hovoří, chybí více archivního materiálu, některé záběry proto působí, jako by se opakovaly, a brzdí tempo.
S ohledem na to, co už dnes archivy poskytují (a co vídáme v jiných válečných dokumentech), je to škoda. Možná neměl film tak velký rozpočet, jak potřeboval, v každém případě mu to ale ublížilo. Nálezy dvanácti starých receptů typických národních jídel (šašliky, chléb, kohout na víně...) jsou nepochybně unikátní, na plátně ale nemají pro diváky (snad kromě kuchařů) velkou vypovídací hodnotu. Vzhledem k tomu je film odkázán na nešťastné „mluvící hlavy“, které si přímo říkají o svižnější prostřihy – materiálem, který ale chybí. Stylizované scénky (s výbuchem apod.) jsou spíš náhražkovou medvědí službou.
Největší hodnotou dokumentu tak je píle a trpělivost, s níž mladý autor za tématem šel (s ohledem na četnost národních kuchyní, které předkládá, to musela být krušná cesta) a některé perličky vyzrazené na kameru (třeba o poslední večeři maršála Tita).
I přes zmíněné nedostatky se Kerekesovi podařilo přinést klíčové svědectví: jak i za války zůstávají národní kuchyně bytostně své a jaký vliv mají na své strávníky, tj. armády. A že válkou také trpí – jak názorně demonstruje nesnášenlivost Srbů a Chorvatů (zatímco jedni na otázku, zda by si stoupli vedle kuchaře ze znepřáteleného tábora k jednomu sporáku, odpovídají ano, druzí zarytě vrtí hlavou). Jedno je jisté – způsobem zpracování patří film na televizní obrazovku, kina jsou producentským luxusem, který se jim nevyplatí.

Vyhľadaj

2percenta

220x220stavoing

Táto webová lokalita používa súbory cookie pre lepšie používateľské prostredie. Ochrana osobných údajov tým nie je dotknutá.