Berlinale rozdá v sobotu večer Zlatého a Stříbrné medvědy

Berlinalelogo resizePrvní v kalendáři velkých mezinárodních filmových festivalů, německé Berlinale, se přehouplo do druhé poloviny a zatím do puntíku naplňuje, co si jeho ředitel Dieter Kosslick už před osmnácti lety předsevzal. Za celou dobu jeho působení, které letošním 69. ročníkem končí, tu byla upřednostňována politická témata a také letos se mnohé z filmů v hlavním programu, ať už v soutěži nebo mimo ni, politiky dotýkají a ona se zase dotýká soukromých životů.

Příkladem může být film Vice, v němž k nepoznání změněný americký herec Christian Bale hraje titulní roli Dicka Cheneyho, viceprezidenta Spojených států amerických v době vlády prezidenta George W. Bushe v letech 2001–2009. Snímek režiséra Adama McKaye má šest oscarových nominací včetně nejlepšího filmu, Baleova hereckého výkonu v ViceChristianBaleaAmyAdamsová resizehlavní roli, Amy Adamsové jako Cheneyho manželky Lynn a Sama Rockwella, který hraje George W. Bushe.  Cheney má pověst nejkonzervativnějšího člena Kongresu a nepříjemného byrokrata a režisér McKay vystavěl jeho portrét s nadhledem a smyslem pro ironický humor, který berlínské publikum vděčně přijalo. Zároveň bylo patrné, že by mnozí novináři rádi ve filmu viděli paralelu mezi Cheneym a současným prezidentem Donaldem Trumpem. To však McKay i Bale dost rezolutně odmítli. „Musel jsem si dělat hodně rešerší, abych pochopil jeho i dobu, v níž byl viceprezidentem a dělal rozhodnutí, která pro mě byla nesrozumitelná. Ale není to Trump, je to úplně jiný charakter,“ řekl na tiskové konferenci Bale. Na otázku, s jakým pocitem očekává vyhlašování Oscarů, pak odpověděl zcela podle očekávání: „Je samozřejmě moc příjemné být ve společnosti těch báječných herců, kteří jsou nominovaní. Nicméně považuji za důležitější, že je nominováno dílo jako celek v kategorii nejlepší film.“

Oproti velkým hollywoodským filmům, jaké se hrály v době Kosslickova předchůdce Moritze de Hadelna (oceňovány byly snímky jako Rain Man nebo Mlčení jehňátek, herecké ceny dostávali Leonardo Di Caprio, Tom Hanks, Paul Newman, nebo Meryl Streepová, se v Berlíně už dlouho upřednostňují spíše filmy evropské nebo asijské. A aby nechyběly hvězdy, které každý velký festival kvůli publicitě potřebuje, hledá Kosslick často mezi evropskými tvůrci a herci, kteří se mezinárodně prosadili.

Takovým je například norský režisér Hans Petter Moland jehož film Out Stealing Horses byl očekáván jednak proto, OutStealingfHorses resizeže tak jako Moland umí točit krajinu a přírodu málokdo a jednak proto, že do hlavní role obsadil svého nejmilejšího herce a hvězdu světového formátu, Švéda Stellana Skarsgarda. Molandova novinka podle literární předlohy Pera Pettersona se tak jako mnohé další filmy týká traumatu z dětství. Šedesátiletý Trond (Skarsgard) se po manželčině smrti stěhuje na chatu, kde na něj dolehnou vzpomínky na léto, které tu jako patnáctiletý trávil s milovaným otcem. Události, k nimž tu tehdy došlo a z nichž některé měly původ až v druhé světové válce a otce mu vzaly, ho však navždy poznamenaly.

Kosslick je populární showman, jeho proslulá červená šála patří spolu s berlínským medvědem po celých osmnáct let k festivalovým symbolům, nikdy mu nebylo zatěžko se účastnit i takových akcí jako jamování s Rolling Stones. Zároveň to však byl ředitel s jasnou představou o směřování Berlinale, které v době jeho nástupu bojovalo s nízkou návštěvností. Kosslick rozšířil počet filmů na nadstandardních 400, a i když býval občas kritizován, že bere i filmy, Chlapeckteryspoutalvitr resizekteré se na festival nehodí, faktem je, že udělal z Berlinale přehlídku s největším, půlmilionovým publikem a po Cannes druhým největším filmovým trhem. Ve svém posledním ročníku chce být Kosslick co nejvíc progresivní. Poprvé je v hlavním programu film streamovací společnosti Netflix – nesoutěžní, ale mimořádně prestižní sekce Berlinale Special uvádí film The Boy Who Harnessed the Wind (Chlapec, který spoutal vítr), režijní debut britského herce nigerijského původu Chiwetela Ejiofora. Toho známe jako partnera Keiry Knightleyové ve filmu Láska nebeská, ale i ze Spielbergova filmu Amistad nebo z dramatu 12 let v řetězech, kde byl za hlavní roli nominován na amerického Oscara.

Film natočil podle vzpomínkové knihy titulního hrdiny Williama Kamkwamby, který jako čtrnáctiletý žák střední školy v rodné vesnici v africkém státě Malawi zachránil svou rodinu i mnoho dalších před strašlivých hladomorem, který způsobilo v roce 2001 dlouhé sucho. Vynalézavý chlapec, pro nějž bylo do té doby největším technickým objevem rádio na baterky, ale o to víc toužil po vzdělání, narazil ve školní knihovně na nákresy větrného mlýnu, který dokáže vyrobit elektřinu, a tudíž čerpat vodu ze studny. A rozhodl se ho postavit. „Když v roce 2009 kniha vyšla, doslova mě pohltila. Byl jsem ohromen Williamovým úsilím, s nímž svůj nápad prosadil i proti vlastnímu otci a proti všem, kdo o něm tvrdili, že je blázen. Připadá mi to obecně velmi inspirativní,“ řekl v Berlíně Ejiofor, který natáčel na autentickém místě, kde se příběh odehrál.

Jedním z favoritů hlavní soutěže může být film francouzského režiséra Françoise Ozona Grace a Dieu (Díky Bohu Graceadieu2 resizenebo z Boží milosti, což je záměrně dvojznačný název) podle skutečného, dosud neuzavřeného případu.mů „Natočil jsem hodně filmu se silnými ženskými postavami, a tentokrát jsem se začal zajímat o muže, kteří mají trauma ze zneužívání kněžími,“ řekl Ozon a dodal, že vedle kněze Preynata, který je obviněn ze zneužití 85 chlapců, stanuli před soudem i kardinál Barbarin a šest dalších vysokých církevních hodnostářů za mlčenlivost o trestných činech sexuálního napadení dětí mladších 15 let. Verdikt by měl být vyřčen 7. března 2019, promlčecí doba byla zvýšena z dvaceti na třicet let.

Zvlášť pyšný je Kosslick na to, že sedm ze sedmnácti letošních soutěžních filmů natočily ženy. Dvě z nich představily svá díla Zahajovacifilm resizehned v úvodu. Dánská režisérka Lone Scherfigová zahajovala filmem Laskavost cizinců, v němž hraje další hvězda světové úrovně Bill Nighy, kterého shodou okolností stejně jako Ejiofora proslavila před patnácti lety Láska nebeská. Film je příběhem několika různých lidech v krizi, jejichž životy se propojí, a je to také jeden z mála zdejších filmů s optimistickým vyzněním. „Každý film, který zdůrazňuje to, co lidi spojuje, místo toho, co je rozděluje, je v dnešní společenské atmosféře mimořádně důležitý,“ řekl k tomu Bill Nighy.

Hned druhý film představila také žena, Němka Nora Fingscheidtová. Soutěží se snímkem Systemsprenge, což je v tomto případě ironický význam německého označení systému, který dbá o dobré životní podmínky dětí. Jeho Systemsprenge resizehrdinkou je devítiletá, na pohled jemná blonďatá holčička, která však - v důsledku traumatu z nejútlejšího věku - co chvíli propadá záchvatům zuřivé agresivity, při níž je schopna zle ublížit komukoli.Je zcela nezvladatelná, nemůže proto žít v rodině, kde útočí na mladší sourozence i matku. Ta se jí kvůli mladším dětem vzdala, ačkoliv holčička si nepřeje nic jiného než žít s ní. Hlavním tématem filmu pak je fakt, že pro dívku neexistuje v rámci systému řešení.V nemocnici být dlouhodobě nemůže, v dětském domově ohrožuje ostatní, navíc utíká, a ani terapie pobytem v lesní samotě, kam ji odveze terapeut, nepomohla. Východisko neexistuje.

Také další režisérka, Rakušanka Marie Kreutzerová, přispěla traumatem, a to hrdinek filmu Der Boden unter den Podnohami resizeFüßen (Země pod nohama). Třicetiletá Lola je vrcholová manažerka, zná jen práci a pravidelné běhání a posilování. Na tváři nosí trvalý úsměv, na těle dokonale padnoucí kostýmky a boty na vysokých podpatcích. Jediné, co nezvládá dokonale, je vztah ke starší sestře, paranoidní schizofreničce, která sice ve státních zařízeních neskonale trpí, Lola je nervózní z toho, že ji nevezme k sobě, ale kariéra staví nade vše.

Další režisérkou je Agnieszka Hollandová, která ve filmu Mr. Jones s drastickou působivostí zobrazila hladomor na Ukrajině ve třicátých letech minulého století. Vypráví příběh mladého novináře Jonese, který poté, co dělal interview s Adolfem Hitlerem, chce v Moskvě vyzpovídal Stalina. Místo toho se dostává na Ukrajinu, která je údajně „prosperující MrJones resizetovárnou“. Ale pod touto propagandou se ukrývá země, stižená úděsným hladomorem. „Vzhledem ke své dosavadní práci dostávám hodně scénářů, které se týkají traumat dvacátého století. Ale často je ani nechci číst, protože už se k nim nechci vracet,“ řekla novinářům po projekci Hollandová. „Ale tentokrát mě to zasáhlo jak tématem, tak jeho širším významem. Vyprávění příběhu bylo velmi jasné, silné a přesvědčivé: hladomor ve stalinské éře byl jeden z největších zločinů proti lidskosti, způsobených ve dvacátém století režimem. Ale zároveň mě k natočení filmu přivedl fakt, že hrdinou je velmi vzdělaný novinář, odvážný ve smyslu svobody médií, jejich poctivosti a odpovědnosti,“ řekla Hollandová a zdůraznila, že to všechno je dnes velmi aktuální a naléhavé, protože bez toho nemůže být demokracie.

Vyhľadaj

2percenta

220x220stavoing

Táto webová lokalita používa súbory cookie pre lepšie používateľské prostredie. Ochrana osobných údajov tým nie je dotknutá.