Cenu prezidenta MFF KV za umělecký přínos české kinematografii získá na 53. ročníku MFF Karlovy Vary herec Jaromír Hanzlík. Karlovarský festival při této příležitosti uvede snímek Antonína Máši a Jana Čuříka Bloudění. Jaromír Hanzlík, který v letošním roce oslavil 70. narozeniny, patří desítky let k hereckým stálicím českého divadla, filmu i televize.

Svou bohatou kariéru započal již v mladém věku, v pouhých osmnácti letech získal v roce 1966 angažmá na přední domácí scéně, Divadle na Vinohradech, kde až do svého odchodu na počátku 90. let vytvořil řadu rolí v inscenacích klíčových her české i světové dramatiky jako např. Loupežník, Hamlet, Car Fjodor, Revizor, Zločin a trest, Cyrano z Bergeracu, Oidipus. Ve stejné době také přicházejí první filmové role a díky spolupráci s řadou režisérských osobností, jde o úlohy výrazné. Hereckou kariéru začal v dětských rolích v televizi například Huckleberryho Finna. Pro film si ho vybral režisér Zdeněk Sirový do hlavní role filmu Finský nůž (1965) a pak už se pravidelně objevuje v dalších filmech. S Antonínem Mášou a Janem Čuříkem natáčí zmíněné drama Bloudění (1965), s Pavlem Juráčkem Každý mladý muž (1965), s Otakarem Vávrou adaptaci Hrubínovy Romance pro křídlovku (1966), s Karlem Kachyňou Kočár do Vídně (1966) a s Ivo Novákem válečný snímek Maratón (1968) s Jaromilem Jirešem Žert (1968) s Hynkem Bočanem Čest a sláva (1968). Postupně dostává příležitosti i v komediálním žánru a díky televizním seriálům (Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Byl jednou jeden dům, Sanitka, Cirkus Humberto, Dobrá voda), inscenacím (Podnájemníci, Otec nebo bratr a Dopis psaný španělsky) a filmům Slasti otce vlasti (1969), Noc na Karlštejně (1973), Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) nebo Léto s kovbojem (1976) se Jaromír Hanzlík zařazuje mezi nejoblíbenější české herce. Televize mu však nabízí i výtečné dramatické postavy například v oceňované hře Jiřího Hubače Ikarův pád (1977) a jejím volném pokračování Tažní ptáci (1983).

V 80. letech se rodí úspěšná spolupráce s Jiřím Menzelem, v jehož režii ztělesnil svérázné, podivínské a tragikomické hrabalovské figurky jako byl pábitelský strýc Pepin z filmu Postřižiny (1980), nadšený sběratel veteše Leli ze Slavností sněženek (1983) nebo suchopárný zámecký knihovník Bernard Spera z filmu Konec starých časů (1989) podle předlohy Vladislava Vančury. Počátkem 90. let se Jaromír Hanzlík rozhodl hereckou práci zásadně omezit a od té doby přijímá role jen výjimečně a na základě pečlivého výběru. Přesto i z tohoto období najdeme v jeho filmografii výrazné úlohy – např. v televizním filmu Svědek (2001), pokračování televizního seriálu Sanitka či ve filmové komedii Roberta Sedláčka  Muži v říji (2009). Jeho zatím poslední filmovou roli pak představuje kriminá lní drama Jana Pachla Gangster Ka (2015).