Na festivalech budí pozornost a právem. Fatih Akin, jednapadesátiletý německý režisér tureckého původu, získal své první vavříny ve třiceti letech. A rovnou Evropskou filmovou cenu a Zlatého medvěda na Berlinale - za film Proti zdi. Dočkal se hlavních cen na význačných filmových festivalech včetně Berlína, Benátek i Cannes. Natáčí převážně filmy o imigrantech a uprchlících, v nichž jako turecký imigrant druhé generace reflektuje vlastní zkušenosti. Do Cannes ale letos přivezl trochu jiné drama, navíc příběh někoho jiného: Ostrov Amrum.

„K filmu mě přivedl můj přítel a mentor Hark Bohm,“ vysvětloval tvůrce dramat Odnikud a U zlaté rukavice v úzkém kruhu novinářů v Cannes. „Vyprávěl mi o svém složitém dětství na sklonku druhé světové války na chudém severu, o tom jak neměli doma co jíst, a o matce, která byla nacistka. Já to poslouchal a vyhrkl jsem: Tohle musíš natočit! Líčil, že by to chtěl udělat podobně jako filmy Belfast nebo Roma. To jsou také příběhy nahlížené dětskýma očima. Jenže pak vážně onemocněl. A tak požádal mě. Nebylo to snadné rozhodnutí, protože původně jsem film chtěl jen produkovat.“

Klíč k vyprávění

Filmové drama se odehrává na sklonku druhé světové války, na titulním ostrově Amrum (jednom z Fríských ostrovů). Hlavním hrdinou je dvanáctiletý chlapec, který vyrůstá v rodiněnacisticky orientovaných rodičů, navíc zatížené řadou tajemství. Klíč k filmu hledal režisér dlouho. „Narodil jsem se v Německu, to ano, ale nevyrůstal jsem jako Hark. Neměl jsem nacistickou mámu, nežil jsem na venkově, jsem městské dítě,“ říká Akin s tím, že se během příprav k filmu ocitl mimo svou komfortní zónu. „Umím posadit kolem stolu gangstery všeho druhu, turecké, arabské, albánské, a vím, co by měli říkat a jak by se měli chovat. Ale Němci, kteří si dávají za války u stolu večeři? Nevěděl jsem, jak na to.“

Podle Akina existují různé filmové příběhy o válce a nezřídka bývají spektakulární. „Viděli jsme Zónu zájmu o rodině nacistického pohlavára žijící v těsném sousedství Osvětimi, Schindlerův seznam nebo opus Zachraňte vojína Ryana,“ říká. „Amrum je příběh o válce na venkově, o jejím konci. A je to také příběh o Německu. Proto jsem k němu chtěl přistoupit jinak.“

Německá duše

V rámci příprav zhlédl mimo jiné epický cyklus Edgara Reitze Heimat – německá kronika, který sleduje život německé rodiny od 40. let 19. století do prvního desetiletí 21. století. „Chtěl jsem tu najít vodítka, jak přesně, ale bez klišé zachytit německou duši,“ vysvětluje filmař s tím, že je mu v poslední době velmi blízká. K lyrické obrazové koncepci, v níž hrají významnou roli kompozice rovinaté krajiny a mořského pobřeží, ho inspiroval známý německý malíř. „Vždycky mě fascinovaly malby Caspara Davida Friedricha. Jeho retrospektivní výstava byla před časem k vidění v Drážďanech. Nálady jeho krajiny a osamění člověka v ní mi byly velkou inspirací,“ říká Akin.

Příliš hvězdná Diane

Do filmu obsadil Akin svou dvorní herečku Diane Krugerovou, byť tu má jen menší prostor. „Byl to Bohmův nápad,“ říká režisér. „Mně se Diane zdála pro tuhle malou roli příliš velkou hvězdou. Přesto jsem jí scénář poslal a ona to bez reptání vzala. Jsme přátelé, řekla, cokoli mi nabídneš, ráda to s tebou budu dělat.“ Ve filmu ztvárnila farmářku antifašistku, jakýsi protějšek chlapcovy matky Hille. Právě ona otevře dvanáctiletému hrdinovi filmu Nanningovi, členovi Hitlerjugend, jiné obzory. Vnese však tím do jeho rodiny, jíž vládne nacisticky smýšlející matka, chaos.

Důležitým momentem filmu je láska. Když Nanningova matka v hluboké depresi z vývoje konce války touží v pološíleném stavu po bílém chlebu, máslu a medu, chlapec se vydává na téměř nemožnou cestu, aby jí splnil přání. Díky své cestě se zároveň dozvídá mnohem víc o osobní historii své rodiny a míře krutosti obou svých rodičů. „Láska může na někoho působit sentimentálně,“ říká Akin. „Pro tento film je ale kruciální. Je jedním z vodítek mého vyprávění. Motiv chlapcovy lásky k téhle komplikované ženě je obrazem toho, jak složité jsou někdy city. Zvlášť když je adresujete lidem, kteří jsou ve své podstatě krutí.“

Paralely s dneškem

Ačkoli se Amrum odehrává na konci 40. let 20. století, nabízí znepokojivé paralely s dneškem. V únorových německých volbách získala krajně pravicová strana AfD (která je označována za extremistickou), dvacet procent hlasů. „Když dvanáct milionů lidí volí pravicovou extremistickou stranu, pak je téměř každý, koho znáte, jejich příbuzný. Švagr, neteř, sestra. Ve vaší rodině nebo v širším okruhu jsou lidé, kteří volí krajní pravici,“ zamýšlí se Akin. „I o tom je náš film. A o strachu. Protože Němci se bojí dívat do zrcadla své minulosti. Můj film je tak zrcadlem pro ně."