Jedna z nejoblíbenějších sekcí karlovarského festivalu letos představí australské žánrové snímky ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, pro které se vžilo označení Ozploitation. Ještě donedávna ne zcela doceněné filmy, k jejichž velkým obdivovatelům patří např. Quentin Tarantino, vděčí za znovuoživení kultu mladému filmaři Marku Hartleyovi a jeho pozoruhodnému dokumentu Not Quite Hollywood z roku 2008.
Michael Powell a Emeric Pressburger "Scénář, produkce a režie Michael Powell a Emeric Pressburger". Tento proslulý titulek zdobí téměř dvě desítky filmů pravděpodobně nejpozoruhodnější tvůrčí dvojice dějin kinematografie, jíž bude zasvěcena jedna z retrospektiv 45. MFF Karlovy Vary.
Ač vzniklo v koprodukci tří zemí, považuje se životopisné drama Nedodržený slib za slovenský film, a nejen proto, že se točilo ve slovenštině. Tři hlavní pilíře si vzalo ze Slovenska.
V prvé řadě, zvláště pak po dlouholeté dřímotě tamního filmového průmyslu, jde o výjimečný producentský čin. Látku při pobytu v Americe objevil herec Vlado Černý, producentkou se stala jeho manželka Iveta Černá; rodinný tým přivedl na svět po všech stránkách profesionální, ale přitom výrobně náročný projekt.
V Karlových Varech bude letos v hlavní soutěži chybět český film. Už před časem to prozradil ředitel festivalu Jiří Bartoška. Za trochu náš ale může být považován alespoň slovenský snímek Pokoj v duši, scénář k němu totiž napsal Jiří Křižan a jednu z hlavních rolí si zahrál Jan Vondráček.
Slovenská kinematografie jde po letech útlumu kvalitativně nahoru. Po vlídně přijaté Muzice a s nadšením aplaudovaných Slepých láskách je toho důkazem i Pokoj v duši režiséra Vladimíra Balka.
Zdá se, že slovenská kinematografie prožívá něco jako vzkříšení. Po letech, kdy se počet natočených titulů dal skutečně spočítat na prstech a žádný z nich nepřinesl nic převratného, přichází doba, kdy se o slovenských filmech znovu začíná mluvit. Pokoj v duši, Tango s komármi... to jsou snímky, o kterých se v poslední době dost napsalo a slavily i divácký úspěch. Přiřadit k nim nyní můžeme i Nedodržený slib, natočený podle skutečného životního příběhu.
Na Febiofeste mala premiéru aj Koliba – dokument o tom, čo sa stalo s „národným striebrom“ a snímka Babička. Sú to dokumenty, ktoré nakrútila Zuzana Piussi a okrem írečitého názvu je to asi jediné, čo majú filmy Babička a Koliba spoločné. Babička hovorí o nymfomanke, ktorou je staršia žena, Koliba zase o tom, kto rozkradol filmové štúdiá v Bratislave. Druhý z filmov je zaujímavý nielen kauzou, o ktorej hovorí, ale aj mlčaním, ktoré ju dodnes sprevádza. O zániku Koliby totiž u nás film ešte nevznikol.
Dokument o nepriaznivom osude filmových ateliérov Koliba premietli na bratislavskej časti festivalu Febiofest. Prvý raz, po štyroch rokoch, odkedy ho Zuzana Piussi začala nakrúcať.
Režisérka označila svoj film za dokumentárnu detektívku o zničení Koliby. Postavila ju na spojení archívnych materiálov s aktuálnymi výpoveďmi filmárov, ministrov kultúry a bývalých kolibských zamestnancov. To, čo jej odpovedajúci neprezradili, dopísala do titulkov a včlenila ich do rozprávania.