Původem švýcarský herec a režisér Vincent Perez se proslavil především díky úspěšné filmové adaptaci Cyrano z Bergeracu, která získala Zlatý Glóbus pro nejlepší zahraniční film a deset francouzských cen César. Známé je i historické drama Královna Margot, melodrama Kdo mne má rád, pojede vlakem nebo pokračování kultovního filmu Vrána: Město andělů. Na karlovarský festival přijel s manželkou a spoluscenáristkou Karine Sillou, aby představili francouzský film Ve jménu cti, který získal Diváckou cenu deníka Právo.

Jak vznikl film Ve jménu cti, co vás na tématu soubojů na konci devatenáctého století zaujalo?

Ve Francii se tehdy stala zajímavá věc: v roce 1881 byla zrušena cenzura tisku a navzdory tomu, že souboje byly zakázané, došlo téměř vzápětí k jejich obrovskému nárůstu. Byla to úplná vášeň, každý den se někdo s někým bil, byly plné šermírny. Bojovali mezi sebou jak zkušení šermíři, tak začátečníci, což bylo velmi zajímavé i pro natáčení.

Rozumím tomu tedy správně, že se zrušením cenzury docházelo k urážkám na cti, a ty vyvolávaly tolik soubojů?

Fakticky to bylo tak, že když v tisku pošpinili něčí čest, ten si pozval svědka, aby ji hájil. Zajímavé právě je, že padesát procent těch, kdo se soubojů účastnili, byli právě novináři. Ty souboje se zapisovaly do novin pod hlavičkou „různé“, a tak vlastně ta rubrika vznikla. Šermírny byly tehdy všude včetně toho, že své vlastní měly i redakce tehdejších novin.

Otázka cti, důstojnosti, pověsti člověka spojuje váš film se současností...

Dnes máme sociální sítě, kde běžně dochází k poškozování pověsti a je zajímavé tuto historickou zkušenost promítnout do současného života. Mimochodem souboje v té době probíhaly nejen ve Francii, ale prakticky pro celé Evropě a ve světě, dokonce i Franklin Roosevelt se účastnil souboje. Další věc, která se odráží z filmu do současnosti, je určitý důraz na mužnost, což je také dnes hodně probírané téma. Tehdy měli muži za sebou ponižující prohranou prusko - francouzskou válku a potřebovali se s ní vyrovnat. A souboj byl jejich způsob, jak obnovit svou čest, důstojnost. Jednoho z takových vojáků ve filmu hraji.

Významnou roli hraje i žena

To mě docela překvapilo. Marie-Rose Astié de Valsayre byla feministka, předběhla svou dobu. Byla to žena svobodná, bojovala za témata jako je rovnost platů, hlasovací právo nebo i za to, aby ženy směly nosit kalhoty. V důsledku toho ji v tisku pravidelně ponižovali.

Jak jste se na souboje připravovali?

Já už jsem ve filmech opakovaně v soubojích hrál, měl jsme na to trenéra a snili jsme o tom, že právě takovýto film uděláme. Ale někteří herci tu zkušenost neměli, a s těmi jsme celé dlouhé měsíce nacvičovali. Pro mě bylo důležité, aby ty souboje působily realisticky, aby byl vidět celý ten prožitek, ale zároveň běžel příběh.

Zajímavé je, že šermířský trénink vypadá jako elegantní sport, ale samotné souboje jsou velmi kruté...

On to ve filmu ten trenér říká: všechny rány jsou povoleny. A já jsem chtěl ukázat brutalitu soubojů, tu krutost a vlastně barbarství, protože když se nad tím zamyslíte, tak souboj barbarský je.

Na scénáři se s vámi podílela vaše žena Karine Silla, také studovala historické souboje?

My jsme při psaní ve skvělé rovnováze, ona má na starosti tu neviditelnou část, psychologii postav, a já příběh. Je geniální v tom, jak se zaměřuje na vztahy mezi lidmi. Ostatně kromě scénářů píše i romány a také režíruje dokumenty.

Foto: KVIFF