Na nedávno skončeném Berlinale měl premiéru americký film Kosmonaut z Čech, který vznikl v produkci streamovací platformy Netflix, kde je k vidění od 1. března. Sci-fi drama natočil švédský režisér Johan Renck (seriál Černobyl) podle knihy Čechoameričana Jaroslava Kalfaře a do titulní role obsadil amerického herce Adama Sandlera. Ten hraje českého kosmonauta Jakuba, který je vyslán sám na roční misi zkoumat částice vesmírného prachu. Při dlouhém odloučení od těhotné manželky Lenky (Carrey Mulliganová) se dozvídá, že jeho manželství se rozpadá. Ze smutku a osamění ho vyvede bytost „z počátků“, pavoukovi podobné mimozemské stvoření jménem Hanuš. Adam Sandler poskytl v Berlíně následující rozhovor.

Kosmonaut z Čech je film o samotě. Jak jste se na něj připravoval, vnesl jste do role něco z vlastních zkušeností? A změnily se pak nějak vaše postoje k samotě?
To je dobrá otázka, protože jsem opravdu musel být hodně sám, což mě trochu štvalo. Ale potřeboval jsem na tom být stejně, jako moje postava. A určitě mi to přineslo něco, co nejspíš využiji v budoucnosti.

Na konci filmu se Jakub vrací na “počátek”, líbilo se vám to?
Naprosto. Mít šanci vrátit se na začátek je něco fantastického. Ani ve vztahu si často nepamatujeme první rande, první pocit. Ten je přitom strašně důležitý. Když jsem poprvé řekl své ženě, že ji miluji, jeli jsme po Santa Monica Boulevard, a já to najednou intenzivně pocítil. Časem jsem na ten okamžik zapomněl, a tenhle film mi umožnil se k němu vrátit.

Kosmonaut z Čech se dotýká i otázky ambicí a jejich vlivu na ostatní součásti života. Jak vy to máte s ambicemi?
Myslím, že ambice se během života nutně mění. V mládí mohou být značné, ale časem se do nich zapojí i to ostatní. Alespoň u mě to tak to je. Když se mi narodily děti, dcery Sunny a Sadie, můj život to změnilo úplně zásadně. Člověk může chtít pořád hodně věcí, ale najednou musí najít rovnováhu mezi prací a rolí otce, manžela, kamaráda, přítele… Je to tak, že ve dvaceti máte ambice jako pes, co se řítí, aby vám donesl bačkory a ve třiceti už je vaší hlavní ambicí, aby pes ty bačkory přinesl. Proto je dobré vždycky naplno užívat, co můžeme, protože časem se to změní.“

Jaké to bylo, stát se na čas kosmonautem?
Docela náročné, protože moje tělo není připravené mít na sobě dráty a kabely. Ale když jsem četl scénář, byl jsem tak nadšený, že jsem nezaváhal. Až asi dva týdny před natáčením jsem si uvědomil, že budu muset chodit bez gravitace, létat vzduchem. Tehdy jsem teprve pochopil, jak moc je to pro mě jiné, nové, a s čím vším se budu muset poprat.

Vaše postava je hodně tichá. Bylo to proti vaší přirozenosti nebo jí to odpovídá?
Nejsem zrovna ukřičený, hlasitý člověk, ale je pravda, že mluvím rád, miluji povídání s lidmi. Ale byla to fajn zkušenost. Ostatně zároveň cítím dost často vnitřní osamělost. Přemýšlím hodně o svém životě, o tom, jaký byl, a co bych udělal jinak.

ak jste se cítil jako Čech? Věděl jste něco o Česku a jeho kultuře?
Možná vás to překvapí, protože film je zejména o osamělosti člověka ve vesmíru, ale snažil jsem se o Česku dozvědět opravdu co nejvíc. Ještě před natáčením jsem do Prahy jel, mluvil jsem se spoustou lidí, četl knížky. S Jaroslavem Kalfařem jsme vedli řadu rozhovorů o tom, jak by asi Jakub přemýšlel, co by v kterou chvíli řekl, jaký byl jeho vztah s otcem. Kniha i film se dotýká i české historie, hodně jsme mluvili take o pocitech studu, a v tom směru jsme se na sebe hodně dobře napojili. Ale samozřejmě spoustu věcí nevím…

Co vás čeká v nejbližší době, jaké projekty máte před sebou?
Hrál jsem ve spoustě komedií o lidech, kteří nevědí, co se sebou, jsou ztraceni. Dostával jsem role, které třeba mým dětem nebyly moc příjemné. Ale stejně jako když jsem teď hrál kosmonauta, vždycky to byly role, nebyl jsem to já. Teď nevím, co mě čeká, a přemýšlím, co je pro mě v tomto věku výzva, která by mě zajímala.

Adam Sandler a Carey Mulliganová na Berlinale.
Foto: Berlinale