Po loňském ročníku filmového festivalu v Benátkách, který se kvůli herecké stávce odehrál bez účasti velkých hereckých hvězd, se letošní, jednaosmdesátý, vrátil s velkolepými jmény: Angelina Jolie, Brad Pitt, George Clooney, Adrian Brody, Lady Gaga, a další… Škoda jen, že pro většinu novinářů to od minulého roku stejně nebyl žádný rozdíl, neboť stále více štábů prezentovaných filmů přestává poskytovat rozhovory s tvůrci, což letos vyústilo v ohrazující se otevřený dopis s více než sty podpisy.

Papírově působil letošní ročník silně. V hlavní soutěži se mísili zasloužilí tvůrci a tvůrkyně s těmi začínajícími. V mimo soutěžních sekcích se letos programový tým v čele s Albertem Barberou snažil mimo jiné reflektovat současné válečné a humanitární konflikty z různých hlediskek pohledu – což s sebou v případě uvedení snímku Rusové ve válce (Russian At War, Anastasia Trofimova), který observačně sleduje okupační síly, a to údajně bez cenzurního zásahu Moskvy, neslo také notnou dávku kontroverze. Na rozdíl od filmového festivalu v Torontu, kde byl snímek kvůli vážným bezpečnostním rizikům de facto několik hodin před projekcí stažen z programu, se ale diváci na Lidu dočkali.

Nepopsatelně menší kontroverzi vzbudilo osazení hlavní poroty, která se z větší části letos skládala ze samých režisérů. Herečka Isabelle Huppert tak předsedala režisérům Jamesi Grayovi, Andrewu Haighovi, Agnieszce Holland, Giuseppe Tornatoremu, Julii von Heinz a dalším. O to podivněji pak působilo vyhlášení cen, kdy tato porota ocenila nejvýš snímek, který z režijního hlediska patřil v soutěži přinejlepším k průměru.

Zlatého lva si odnesl Pedro Almodóvar, který se ve své kariéře poprvé obrátil od španělštiny k celovečernímu filmu v angličtině. Vedlejší pokoj (The Room Next Door) je adaptací románu, v níž se smrtelně nemocná Martha (Tilda Swinton) rozhodne skončit se životem ve společnosti dřívější kamarádky Ingrid (Julianne Moore). Výsledný film je ale jen umělou skořápkou opakujících se motivů v sice stále pestrobarevném, ale podivně elitářském světě, v němž hlavní roli zabírají knižní dialogy a více či méně hlasité citace dalších uměleckých děl. Vedlejší pokoj není špatným filmem, ale v konkurenci daleko výraznějších počinů působí jeho vítězství buď jako smírčí volba poroty, nebo v podstatě jako cena za zásluhy – Pedro Almodóvar přes svou bohatou kariéru ještě totiž na žádném prestižním festivalu nezískal hlavní cenu.

Velkou cenu poroty dostal snímek Vermiglio, pojmenovaný podle severoitalské horské oblasti, v níž se děj zasazený do zimy 1944 odehrává. Režisérka Maura Delpero ve filmu sleduje osudy obyčejných lidí v odlehlé vesnici, jejich život je naplněn prostou každodenností. Tu na čas naruší příchod vojáka, který se zamiluje do jedné z místních dívek. Stylově jde o velmi čistý až klasický snímek, který na sebe svou formou ale právě nestrhává pozornost a nechává v popředí dýchat příběh „malých“ lidí.

Velkým favoritem na nejvyšší umístění byl nový film Duben (April) natočený talentovanou gruzínskou režisérkou Deou Kulumbegašvili, která se už v roce 2022 silně zapsala na mapu kinematografie slibným debutem Začátek (Beginning) zařazeným do hlavní soutěže Cannes. V Dubnu vypráví režisérka krutý a symbolický příběh porodní lékařky, která na tvrdém a tradičním venkově provádí ilegální potraty. Duben je snímek velmi autourský, audiovizuální a nesnadně se na něj dívá. Navzdory tomu jde však o režijně zcela pevně uchopené dílo s velmi důležitým tématem. Zvláštní cena poroty, tedy v přeneseném slova smyslu „třetí místo“, bylo tak pro velkou část návštěvníků překvapivě slabým oceněním.

Jako o kandidátovi na Zlatého lva se od začátku festivalu hovořilo také o megalomanském Brutalistovi (The Brutalist) miláčka Benátek, herce a režiséra Bradyho Corberta. Tří a půlhodinový snímek natočený na 70mm VistaVision materiál až románovým způsobem líčí deset let v životě maďarského imigranta (Adrian Brody), který začne v Americe prožívat svou vlastní verzi „amerického snu“ se všemi vzestupy a pády. Corbert nakonec opustil Lido jen s Cenou za režii (a Cenou za nejlepší film v hlavní soutěži od Mezinárodního sdružení filmových kritiků FIPRESCI). Ale vzhledem k velmi vřelému přijetí na navazujícím festivalu v Torontu lze soudit, že o Brutalistovi ještě uslyšíme – minimálně na předávání cen Americké filmové akademie.

Cena za nejlepší ženský herecký výkon (tzv. Volpiho pohár) připadla Nicole Kidman za roli ve snímku Babygirl, kterou za ni bohužel musela převzít režisérka snímku, Halina Reijn, neboť Kidman v době festivalu zemřela matka. Babygirl byl označovaný jako ten nejpeprnější příspěvek v soutěži (a to i přesto, že Italové nasadili do výběru snímek Diva Futura o vzestupu legendárního pornografického studia) – pojednává o sexuální aféře mezi vysoce postavenou manažerkou a jejím ambiciózním milencem.

Nejlepším hercem byl vyhlášen Vincent Lindon, za roli starostlivého otce z rodinného dramatu Tichý syn (The Quiet Son). Vněm se snaží sám vychovat dva dospívající syny, z nichž jeden přilne ke stále sílící extremisticko-neofašistické ideologii. Lindonův výkon je navzdory ne příliš přesvědčivému scénáři velmi uvěřitelný, byť si z něj část novinářské obce dělala legraci, že jeho role jsou typově velmi podobné – například v nedávném vítězi Cannes Titan (režie Julia Ducournau) také jako osamělý otec vychovává dítě v toxicky maskulinním prostředí.

V druhé hlavní sekci, Orizzonti, byl v letošním roce opět slovensko-český zástupce – do Benátek se po úspěchu 107 matek vrátil Peter Kerekes, aby představil hravý paradokument Je to ve hvězdách (Wishing on a Star). Snímek sleduje neapolskou věštkyni Lucianu, která svým klientům doporučuje další životní kroky na základě astrologie. Sekci nakonec vyhrála povídková rumunská freska Nový rok, který nenastal (The New Year That Never Came), ale velký ohlas vzbudil i debut Povědomý dotek (Familiar Touch), který si odnesl Cenu za nejlepší debut, nejlepší režii a nejlepší hlavní ženský herecký výkon. Jeho příběh vypráví o starší ženě, která se stále se zhoršující Alzheimerovou chorobou nastupuje do pečovatelského domu. Film je ke své protagonistce velmi citlivý a zachycuje ji v interakcích s personálem i ostatními klienty. Velmi zajímavý je už samotný začátek filmu, kdy je perspektiva vyprávění postavena z jejího úhlu pohledu – naučíme se tak, jako diváci, vnímat svět jejíma očima.

V sekci Orizzonti Extra (na rozdíl od samostatných Orizzontů se v této sekci udílí pouze divácká cena) byl český zástupce After Party od režiséra Vojtěcha Strakatého. Lehce autobiografický příběh ukazuje jeden den v životě dívky, která se po večírku probudí do světa, v němž její rodině exekutoři zabavují majetek kvůli vysokým dluhům otce.

Posledním tuzemským zástupcem byl po dvou letech opět VR film, Křehký domov (Fragile Home), který stejně jako předchozí Tmání přivezl Ondřej Moravec – tentokrát v režijním tandemu s Victorií Lopukhinou. Na ploše cirka dvaceti minut se návštěvník objeví uprostřed domu na ukrajinském maloměstě procházejícího několika skokovými proměnami souvisejícími s vojenskou invazí ruských ozbrojených sil. Ve virtuálním pokoji se diváci mohou pohybovat a interagovat s několika předměty vypovídajících příběh o obyvatelích domu.

Kromě několika jednotek filmů streamovacích společností, například akční komedie Vlci (Wolfs, režie Jon Watts) s Bradem Pittem a Georgem Clooneym, letos v programu Benátek zcela chyběly filmu z produkce Netflixu, který byl předcházející ročníky pilným přispěvatelem. Umělecký ředitel Alberto Barbera toto vysvětlil personálními změnami uvnitř nejpopulárnější online videoknihovny a ubezpečil, že příští rok bude situace jiná. Stejně tak se v průběhu festivalu vyjádřil i k nepříznivé situaci pro novináře, zmíněné na začátku tohoto článku, bohužel však nenabídl žádné řešení ani mnoho pochopení. Nezbývá tak než počkat, co přinese další rok.