ISSN 1339-4762

2percenta

Reklamný prúžok

Život zločinců není vůbec tak romantický, jak ukazují americké filmy, říká režisér francouzské krimi (Ne)přátelé David Oelhoffen

DavidO resizeBěhem období zavřených kin a doporučené domácí izolace nezbývá než se na filmy dívat online. Videotéka Netflix nabízí mj. krimi (Ne)přátelé, které sleduje vztah dvou přátel z dětství z jednoho problematického pařížského předměstí. Jeden se živí prodejem drog, druhý se stal policistou, oba musí spolupracovat, pokud chtějí odhalit pachatele vraždy. Drsné drama natočil David Oelhoffen a světu ho poprvé představil v soutěži 75. filmového festivalu v Benátkách.

(Ne)přátelé jsou v podstatě žánrový film, tedy trochu odklon od vašich předchozích snímků, dramat Naše shledání a Daleko od lidí.
Já mám přesto pocit, že jde stále o podobné filmy. Ano forma se liší, ale obsah zas tak ne. I tady najdete tenzi mezi jedincem a skupinou, mezi vlastní vnitřní identitou a sociální identitou, vnějšími znaky jako etnikem, sociální třídou. Všichni tohle napětí mezi tím, k čemu patříme, a tím, kdo jsme, známe. (Ne)přátelé vypráví o dvou mužích, kteří mají stejný Nepriatelia resizeproblém. Oba bojují proti své komunitě, aby byla férovější a svobodnější. A to najdete i v mých předchozích filmech. (Ne)přátelé jsou sice krimi, ale doufám, že obsahují také drama a tragédii. Snažili jsme se zaměřit na hlavní postavy a komplikovanost jejich osudů. Mluvím v množném čísle, protože film je podle mě kolektivní dílo, zvlášť pokud pracujete s herci, jako jsou Matthias Schoenaerts a Reda Kateb. Jsou velmi chytří, takže jim chcete dát prostor k vyjádření.

Ve filmu ukazujete rozdělenou společnost a problematické prostředí, jemuž se nejde vymanit, ani když se stanete policistou, jako postava Redy Kateba Driss.
Proto má film nádech tragédie. Cítíte, že ti dva hrdinové nemají v podstatě na vybranou. Sice se můžou rozhodovat, Driss se třeba snaží odmítnout své severoafrické kořeny. Jako Arab je ovšem u policie outsider. Jedno ze sdělení snímku tedy říká, že minimálně ve Francii není snadné se z jednoho sociálního a etnického prostředí přesadit do jiného.

Přijde vám, že se situace ve Francii zhoršuje?
To si nemyslím, podle mě jde stále o stejný příběh. Není to problém jen téhle čtvrti nebo arabského obyvatelstva. Problémem je korupce, nedostatek vzdělání. Ti, kteří dnes ve Francii protestují, nejsou imigranti ze severní Afriky, ale lidi z nižších tříd. To, že do nich patří i řada přistěhovalců, je jen logickým důsledkem naší koloniální historie. Problém ovšem neleží v rasismu, ale v chudobě. Ta plodí zločiny jako obchod s drogami, jemuž se věnuje Manuel, postava Matthiase Schoenaertse. Pokud máte z filmu pocit, že francouzská společnost je rozdělená, máte pravdu. Jako většina zemí, i Francie se dělí na bohaté a chudé a propast mezi nimi se zvětšuje.

Proč celé generace stále žijí v těchto podmínkách?
Myslím, že platíme za chyby z před třiceti a čtyřiceti lety. Chyby období kolonialismu a pak našeho přístupu k lidem, kteří se Nepriatelia2 resizesem stěhovali za prací, a my pro ně stavěli čtvrti, které je měly oddělit od ostatních, od Francouzů. Z toho vyrostl silný pocit nespravedlnosti a nenávisti, který je tak hluboký, že není snadné problémy s ním spojené vyřešit, a i další generace za něj platí. Ve Francii vám politici věnují pozornost, jen když děláte hluk a potíže. Tak je tihle lidi dělají.

Počátky (Ne)přátel leží u postav dvou rozdělených kamarádů, nebo u prostředí pařížského předměstí?
Nápad na tento film se zrodil díky mé kamarádce právničce, mezi jejíž klienty patří hodně drogových dealerů. Mohl jsem si s nimi promluvit, a přitom mi došlo, že jejich život není vůbec romantický, jak byste si představovali díky americkým filmům. Naopak, je to život na nic. Také mě překvapilo, že větší problém než se zákonem mají s konkurencí, dalšími drogovými gangy. To, co si provádí navzájem, je mnohem drsnější, než jakýkoliv zásah policie. Samotný příběh filmu se pak zrodil, když mě napadlo, že by bylo zajímavé, kdyby se policistou stal někdo s alžírskými kořeny. Chtěl jsem zůstat věrný francouzské realitě, mluvil jsem proto poté i s policisty. A rozhodl jsem se natočit krimi s určitou francouzskou jedinečností, která možná publikum překvapí.

Jak jste svou netradiční krimi pojal vizuálně?
Točil jsem se stejným kameramanem jako svůj předchozí snímek Daleko od lidí, který je dost jiný, pomalý, soustředěnější, statický. Nyní jsme chtěli udělat něco jiného. Natáčet uvnitř skupiny, s čočkami s krátkou ohniskovou vzdáleností, s rychlými střihy, abychom zachytili energii skupiny lidí z té čtvrti. Ty, kteří do ní nepatří, jsme izolovali i vizuálně. Také každý z hlavních hrdinů je zobrazen jinak. Driss odmítl své kořeny a rodinu a jeho příběh je příběhem někoho, kdo se snaží vrátit domů. Manuel naopak poznává, že lidi, které považoval za svou rodinu, jeho rodina nejsou a že žádný domov nemá.

Jak je v tomto kontextu důležité, že Manuel je běloch? To i z něj dělá v jeho komunitě outsidera.
Ano, oba jsou outsideři. Já si Manuela vysvětlil tak, že se narodil na předměstí, vyrostl bez otce, přišel o matku, byl sám a hrozně potřeboval rodinu. Takže stát se součástí skupiny dealerů pro něj představovalo příležitost jak si ji najít.  Je přesvědčený, že tam patří, ale během filmu mu dojde, že to byla falešná identita a že celý svůj život vystavěl na lži. A že Nepriatelia3 resizeneví, jak dál. Manuel mohl být třeba marockého původu, fungovalo by to víceméně stejně. A když je běloch, mezera mezi ním a gangem je víc vidět. Navíc jsem chtěl pracovat s Matthiasem Schoenaertsem. Což byl dobrý nápad, je skvělý.

Filmy o organizovaném zločinu často vyprávějí i o rodině a společenském postavení. Zkoumal jste historii tohoto subžánru?
Žánr je jen způsob, jak tyto problémy ukázat s větší intenzitou. Hodí se, protože se v něm můžete věnovat univerzálním problémům víc vyhroceně. Stačí se podívat na Kmotra, podle mě jeden z nejlepších filmů historie, který působí jako mafiánská krimi, ale vypráví hlavně o rodině a moci. I já víc než o životě zločince vyprávím o hledání identity člověka, který žije v několika světech. Politické sdělení filmu je dost temné a pesimistické. Říká totiž, že není snadné se posunout dopředu, pokud chcete změnit svou identitu, úroveň svého postavení, musíte za to zaplatit vysokou cenu. Zvlášť pokud se narodíte v chudé čtvrti, jako naši hrdinové. Podobné problémy se jistě řeší i mezi bohatými, ale těm zasahují do života jiným způsobem.

Share/Save/Bookmark