Filmový festival ve stínu přísných opatření

Hviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívne
 

Zlatého medvěda má Alcarràs
Berlinale2022logo resizeVelmi přísná a striktně vyžadovaná protiepidemická opatření provázela celý 72. ročník Mezinárodního filmového festivalu Berlinale, který proběhl v německé metropoli od 10. do 16. února pro novináře a profesionály, a poté se do 20. února otevřel veřejnosti. Na rozdíl od obvyklých front na vstupenky stály letos fronty před testovacími autobusy, kde museli akreditovaní účastníci každé ráno podstoupit antigenní test, počkat 20 až 40 minut na negativní výsledek, a teprve vejít do festivalového kina nebo na tiskovou konferenci. Vstupenky se objednávaly online a celkově organizátoři udělali vše pro to, aby se lidé setkávali co nejméně: zavřené byly všechny bary a občerstvení v kinech, chybělo tiskové středisko, kde se novináři jindy potkávají při práci, o večírcích, kde se všechny filmy a novinky v oboru proberou obzvlášť důkladně, ani nemluvě.

Opatření a možná i strach z nakažení odradil velké množství potencionálních hostů, sály byly v nejlepším případě poloprázdné (online systém přiděloval sedadla ob jedno), nejednou však téměř prázdné i na filmy, na jaké jsou v běžných letech dlouhé fronty. Online objednávání vstupenek se však nesporně osvědčilo, zmizely davy, které se pravidelně tlačily před kinosály a nikdy nebylo jisté, zda se tam člověk vejde.

Zlatí a Stříbrní medvědi
Prvního Zlatého medvěda, čestného za celoživotní dílo, udělil festival francouzské herečce Isabelle Huppertové. Ta ho však nemohla převzít, protože byla pozitivně testována na koronavirus. S festivalem se tak spojila jen online ze svého pařížského domu a ve video vzkazu mluvila hlavně o své lásce k filmu. K její poctě byl uveden nový film režiséra Laurenta Lariviera A propos de Joan, v němž ztvárnila titulní roli ženy, která během jízdy autem za deštivé noci vypráví svůj životní příběh.

Alacarras resizeZlatého medvěda za nejlepší film festivalu si odneslo španělsko-italské drama Alcarràs režisérky Carly Simónové. „Za herecké výkony od dětských rolí až po osmdesátníky, pro schopnost ukázat něhu, rodinný humor a boj, zradu našich vztahů a závislost na krajině kolem nás,“ zdůvodnil rozhodnutí poroty ve středu večer na slavnostním ceremoniálu její předseda, americko-indický režisér a producent M. Night Shyamalan. Film představil rodinu, která trávila každé léto sběrem broskví v malé vesnici Alcarràs v Katalánsku ve svém sadu. Letošní úroda však může být jejich poslední, protože jim hrozí vystěhování. Nové úřední plány, které zahrnují kácení broskvoní a instalaci solárních panelů, způsobují v dosud pevně sevřené rodině velkou roztržku. Poprvé je čeká nejistá budoucnost a riskují, že ztratí víc než jen sad.

Velkou cenu poroty získal korejský režisér Hong Sang-su za film Soseolgaui Yeonghwa BinocheLindon resize(Romanopiscův film), Stříbrného medvěda za nejlepší režii si odnesla režisérka Claire Denisová za drama Avec amour et acharnement (S láskou a odhodláním). V tom hrála hlavní ženskou roli jedna z mála letošních festivalových hvězd Juliette Binocheová. Její postava je žena středního věku, která po letech spokojeného a stále vzájemně zamilovaného vztahu potká svou dávnou lásku a partnerova kamaráda v jedné osobě. Film se poněkud zdlouhavě zabývá především rozervanými pocity hlavní hrdinky, což je ovšem u Denisové obvyklé.

Z cen zmizely dvě herecké kategorie
Nejlepší herecký výkon v hlavní roli podala Meltem Kaptan ve filmu Andrease Dresena Rabiye Kurnaz vs. George W. Bush, stejný snímek dostal i cenu za nejlepší scénář. Meltem resizeDresenův film patřil od svého uvedení k favoritům. Režisér, který pochází z NDR se ve svých filmech nejednou vracel k životu ve Východním Německu, tentokrát vykreslil podle skutečných událostí příběh matky, která usilovala pět let o vydání syna z americké věznice Quantanámo. Tam byl deportován z tureckých hranic bezprostředně po teroristických útocích 11. září 2011 jen proto že „jako terorista“ vypadal. Film je postaven na výtečně napsané postavě titulní hrdinky Rabiye, kterou skvěle hraje právem oceněná německá moderátorka, komička a v celovečerním filmu debutující herečka tureckého původu Meltem Kaptan.

Stříbrného medvěda za herecký výkon ve vedlejší roli dostala Laura Basuki, která hraje ve filmu Nana, jenž se odehrává v období dramatických politických změn a zmatků v šedesátých letech v Indonésii.

Za mimořádný umělecký přínos byli oceněni Rithy Panh a Sarit Mang za film Everything Will Be Ok (Všechno bude fajn), což je částečně animovaný snímek o tom, co by se stalo, kdyby se vlády nad světem ujala zvířata.

Stříbrné medvědy za mužské herecké výkony v hlavní ani vedlejší roli porota neudělila, ale nebylo by to proto, že by si žádný z mužských herců ocenění nezasloužil. Naopak, vybírat by se dalo hned z několika vynikající výkonů.

K rozhodnutí neudělovat ceny za herecké výkony v mužské a ženské kategorii totiž dospěli noví ředitelé festivalu Carlo Chatrian a Mariette Rissenbeeková už před dvěma lety, když se svých funkcí ujali. Ohlásili tehdy „změny na notě genderové vyváženosti“ a řekli, že nejlepší může být jen jeden/jedna. A jakkoliv to nedává žádný kloudný smysl, rozhodnutí dodrželi. V obou kategoriích, hlavní i vedlejší, byla tedy letos oceněna žena, v hlavní Němka s tureckým původem, ve vedlejší herečka smíšeného jávského, čínského a vietnamského původu.

MichaelThompson resizeRozhodnutí to tedy nakonec bylo poněkud genderově jednostranné, muži ostrouhali. Přitom například Michael Thomas podal ve filmu rakouského režiséra Ulricha Seidla Rimini naprosto strhující výkon. Film je drsným obrazem života bývalé popové hvězdy Richieho Brava. Dnes se tento looser živí jako podřadný zpěvák a gigolo, který ustrnul kdesi v časech Vinetoua, jehož plakáty stále visí na zdi jeho pokoje. Na jeho příběhu se Seidl s nevídanou hloubkou a bez sebemenších servítků zamýšlí nad mládím, stárnutím, smrtí i palčivými otázkami současnosti.

Stranou soutěže i ocenění
Z filmů, které porota neocenila, stojí za zmínku například úvodní film festivalu, novinka Françoise Ozona Peter von Kant, která je volnou adaptací díla Rainera Wernera Fassbindera Hořké slzy Petry von Kantové.

CharlotteGainsbourgh resizeZaujal i film Les passagers de la nuit (Pasažéři noci) s Charlotte Gainsbourgovou, který je citlivým a dojemným příběhem zdánlivě všedních okamžiků jedné docela obyčejné rodiny v osmdesátých letech minulého století a ukazuje, jak doba ovlivňuje životy i budoucnost lidí, kteří ji právě prožívají.

A působivý byl i americký snímek Call Jane (Zavolej Jane), který zdůrazňuje právo ženy na důstojnost a svobodné rozhodování o vlastním životě. V příběhu z konce 60. let minulého století, kdy bylo umělé přerušení těhotenství v USA zakázané i v případě, že ohrožovalo ženin život, hraje mimo jiné výborná Sigourney Weaverová.

Z nesoutěžních filmů v sekci Berlinale Special pak nepochybně nejvíc překvapil film Good Luck to You, Leo Grande režisérky Sophie Hyde především tím, jak odvážnou roli v něm přijala velká britská herečka Emma Thompsonová. Ve dvaašedesáti letech hraje učitelku v důchodu, která se dva roky po manželově smrti rozhodne zažít orgasmus, ThompsonaDarylMcCormack resizekterý nikdy v životě nepoznala. A aby neriskovala zklamání, najme si dvacetiletého profesionála, který sám o sobě tvrdí, že je sexuální terapeut. Splnění snu jí sice poněkud zkomplikují její vlastní vnitřní bariéry, přesto má Thompsonová ve snímku scény, které by od ní divák určitě nečekal. „S tak úžasnou režisérkou a galantním partnerem to bylo snadné,“ odpověděla na otázku, jak se srovnávala s vlastní nahotou ve filmu, Thompsonová. „Samozřejmě jsme museli se svými těly hodně pracovat. Natáčeli jsme devatenáct dnů, ale předtím jsme měli pár dní na zkoušení, a Sophie pro nás připravila fantastické cvičení. Nakreslili jsme na zem naše těla a na nich jsme si dělali poznámky, co se nám kde líbí, co ne, a co se s mým tělem děje. A pak jsme zůstali celý den nazí, abychom si na to zvykli. Ale co vám budu povídat, vy jste Němci, pro vás to nic není,“ poznamenala se smíchem herečka.

Jiný, mimořádný festival
Celkově bylo letošní Berlinale mírně řečeno zvláštní. Podle očekávání přijelo minimum hereckých hvězd, z těch amerických vlastně žádná. Ale možná právě proto, že to umělecký ředitel festivalu Carlo Chatrian předpokládal, soustředil se on a jeho spolupracovníci ve výběrové komisi na to, aby přivezli na festival dobré filmy bez ohledu na to, jestli v nich nějaké hvězdy hrají. Z velké části se jim to podařilo. Očekávání naplnili i v EmmaaDormack resizetom směru, že letošní výběr byl méně zaměřený na politická témata než v časech, kdy byl ředitelem festivalu Dieter Kosslick, který vedl hlavní program právě tímto směrem. A naopak se nepotvrdily obavy, že Chatrian s Rissenbeekovou, kteří před Berlinale vedli festival v Locarnu, budou vybírat filmy až příliš artové a experimentální. Ne že by se politická, přesněji řečeno společenská témata v letošních filmech neobjevovala. Podařilo se však dát dohromady kolekci, v níž se prezentovala prostřednictvím osobních, mnohdy silně emotivních příběhů. Samozřejmě ne všechny filmy byly zdařilé, to se nemůže podařit nikdy, navíc co člověk, to názor. Škoda jen, že letos skoro nebylo kde si je vyměňovat, kde o filmech mluvit, jak to k festivalům neodmyslitelně patří.

Velký berlínský filmový trh navíc probíhal v online prostoru, takže se tu filmy v osobních kontaktech nenabízely. Případná setkání obchodníků či organizátorů jiných festivalů probíhala jen „polotajně“ na předem domluvených schůzkách mimo festivalový prostor.

Co tedy bude s letošní úrodou festivalových filmů dál, je velká otázka. Nicméně, jak zdůraznili na úvod festivalu Rissenbeeková a Chatrian, šlo o krok k normálnosti. Po jeho skončení se zdá, že to byl spíše jen krůček, ale i tak patří organizátorům díky a uznání za to, že po loňské pauze dokázali festival otevřít nejen v online prostoru.


 

Vyhľadaj

2percenta

220x220stavoing

Táto webová lokalita používa súbory cookie pre lepšie používateľské prostredie. Ochrana osobných údajov tým nie je dotknutá.