Bez komedií by bylo na světě moc skleslých lidí

Hviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívneHviezdy sú neaktívne
 

ChristopheBrachet resizeFrancouz Laurent Tirard je známý hlavně jako režisér filmových adaptací oblíbených komediálních předloh jako Mikulášovy patálie nebo Asterix a Obelix ve službách Jejího Veličenstva. Jeho novinka Přípitek (o filme sme písali, poznamka red.) se soustředí na starší diváky – přestože hlavní hrdina během filmu ještě musí sám trochu dospět. I příběh muže, jenž během otravné rodinné večeře čeká na zprávu od přítelkyně, která ho možná opustila, vychází z knihy. A také tentokrát jde o komedii.

Proč rád točíte veselohry?
Není to vědomá volba. Prostě pokaždé, když mě něco zajímá, je to komedie. I když čtu něco tragického v novinách, hned mě napadne, jak na tom najít něco směšného. Vím, že dnes se komedie považuje za podřadnější žánr než drama, přestože v antickém Řecku byla respektována stejně. Ale podle mě je i komedie pro lidi velmi důležitá. Pomáhá nám užít si život, udržet si odstup, abychom si mohli říct, že to ještě není tak špatné. Dává nám sílu jít dál. Mluvit vážně o vážných věcech je samozřejmě také důležité, ale kdo chce být po návštěvě kina několik dní v depresi… Bez komedií by bylo na světě moc skleslých lidí.

Čím vás zaujala kniha Přípitek?
05Pripitekfoto resizeVelmi mě pobavila a viděl jsem příležitost udělat z ní film, který by byl velmi jiný než ty mé dosavadní. Každý mi říkal, že se ten román nedá adaptovat, a právě to mě na něm lákalo. Taková výzva vás nutí přemýšlet nově, nespoléhat na předchozí zkušenosti, jako kdybyste se vrátili na začátek své kariéry. Všechno je jiné, musíte vše vyřešit, a nevíte, jestli to bude fungovat... Je to vzrušující. A taky trochu děsivé.

Autor románu Fabrice Caro si také myslel, že jeho kniha nepůjde zfilmovat?
Naopak, byl z toho nápadu nadšený, líbilo se mu, že z jeho knihy bude film. Jen vůbec nevěděl, jak bych to mohl udělat.

Přípitek prý nebylo snadné zafinancovat. Proč?
Když natočíte sedm filmů, lidi si vás už zaškatulkují. Mě šoupli do škatulky velkorozpočtových komedií s hvězdami. Když pak přijdete s něčím úplně jiným, lidi se zarazí a nechápou, proč byste měli dělat něco jiného. Tenhle film je dost osobitý, hlavní hrdina v něm mluví do kamery přímo na diváky a když s tím začne, chvíli nevíte, kde jste, jestli v realitě nebo fantazii, minulosti nebo budoucnosti. Mé tradiční zdroje financí proto řekly ne. Dokonce jsem i slyšel, ať ten film netočím, že to bude propadák a konec mé kariéry. Ale naštěstí existují i producenti, kteří jsou na tento typ filmů víc zvyklí. Věděl jsem, že riskuju, že hrozí, že diváci filmu neporozumí. Musel jsem ho natočit levně, myslím, že stál ještě méně než můj debut. Natáčeli jsme také jen šest týdnů, přitom já nikdy nenatočil film za méně než osm týdnů. Ale kreativní energie na place byla úžasná – a pro tenhle film asi i nezbytná.

Jak jste se vy sám vyznal v oněch zmíněných vrstvách vyprávění?
Nebylo to úplně snadné, ale bylo to dost instinktivní. Už když jsem četl knihu poprvé, věděl jsem, jak by mohl vypadal ten film. Jeho scénář bych asi nemohl napsat ještě s někým, nedokázal bych mu všechno vysvětlit. Většinu svých filmů jsem napsal za šest až osm měsíců. Tenhle 01Pripitek resizeza dva měsíce. Byl jsem v určitém transu, jímž mě provázel můj instinkt, který mi říkal, kdy bude flashforward, kdy flashback atd. Samozřejmě jsem pak ještě hodně přepisoval. Ale šlo o tak jiný proces, že jsem nemohl spoléhat na žádné konvence, naopak jsem většinu pravidel porušoval. Třeba pravidlo č. 1 pro voiceover – nepopisujte, co se v záběru děje, protože kamera vám to ukazuje. Já to ale ve filmu opakovaně dělám. A výsledku to pomáhá, je díky komentování děje vtipnější.

Jak jste pracoval s herci, kteří museli zvládnout spoustu dialogu?
Důležité bylo už obsazení, pokud si vyberete dobré herce, z půlky máte hotovo. Pak jsem si je jednotlivě zval na čtení před natáčením, při tom jsme rozebírali všechny scény, aby herci všemu rozuměli. Musím přiznat, že u tohoto filmu byli někdy zmatení, právě proto, že si nebyli jistí, která scéna je reálná a která ne. Pak jsme se jako vždycky sešli na čtení scénáře všichni, to pomáhá mně i jim film lépe chápat. Na place už je pak práce méně, než by si člověk myslel. Už nevedeme diskuse o postavách, jen dávám instrukce jako: rychleji, pomaleji apod. Jedna scéna byla pro herce obzvlášť těžká a to ani nemluvím o představiteli hlavní role Benjaminovi Lavernheovi, ten musel podat velký výkon. Ale když ve filmu vidíte dialogovou scénu rodiny u stolu a protagonista se najednou obrátí k divákovi – přemýšleli jsme, jak to uděláme se zvukem. A herci nám pomohli. Znali ten text tak dobře, že když se Benjamin odvrátil, ztišili se a pokračovali v přirozeném dialogu.

Do hlavní role jste od začátku myslel na Benjamina Lavernhea, hvězdy filmu Dokud nás svatba nerozdělí?
Ano, nikdo jiný mě ani nenapadl. Podle mě to je výjimečný herec. Zavolal jsem mu ještě dřív, než jsem dopsal scénář. Bál jsem se, že vy jinak neměl čas. Chce s ním pracovat hodně lidí, tak jsem ho radši rychle poprosil, aby si tenhle bláznivý projekt přečetl, aspoň prvních dvacet stran a pokud se mu bude líbit, aby si zablokoval několik týdnů na podzim na natáčení. A jemu se to naštěstí líbilo. Nevím, koho jiného bych oslovil.

Hlavní hrdina je zpočátku dost otravný egocentrik, diváci mu ale mají fandit a chtít, aby se k němu vrátila přítelkyně. Jak jste tuto postavu dával dohromady?
Románový Přípitek byl ve Francii úspěšný, hodně lidí z mého okolí ho četlo a pamatuju si, že mi především ženy říkaly, že v určitou chvíli je hlavní hrdina začal štvát. Díky tomu jsem od začátku věděl, že musím být hodně opatrný. Že i když k protagonistovi patří sebestřednost a ufňukanost, musí být i sympatický. Něco z knihy jsem záměrně vynechal, abych ho vykreslil v lepším světle. A také jsem spoléhal na Benjamina. Vím, že dokáže být otravný a zároveň milý, že s ním dokážete soucítit. Na téhle rovnováze jsme spolu pracovali při zkouškách i během natáčení. Některé záběry jsme opakovali třeba proto, že v nich své repliky řekl moc chladně. Fakt jsme si dávali pozor, aby vás protagonista moc neštval. A aby jeho příběh dával smysl.

 

 

 

Vyhľadaj

2percenta

220x220stavoing

Táto webová lokalita používa súbory cookie pre lepšie používateľské prostredie. Ochrana osobných údajov tým nie je dotknutá.