Málo známý příběh černošského detektiva, který začátkem 70. let dokázal se svým židovským kolegou infiltrovat řady Ku Klux Klanu, se stal námětem jednoho z nejoceňovanějších filmů předloňska. Satirické drama BlacKkKlansman, které vyneslo prvního Oscara Spikeu Leemu za scénař, je nyní dostupné na Netflixu. Jednu z hlavních rolí si v něm zahrála i třicetiletá Laura Harrier, známá také z komiksové akce Spiderman: Homecoming nebo seriálu Hollywood.

Ve filmu BlacKkKlansman hrajete členku Černých panterů. Kolik času jste věnovala studium této historie?
Docela dost. Setkala jsem se Kathleen Cleaver, profesorkou práva a první ženou ve vedení Panterů, vyslechnout si její historky a zkušenosti pro mě bylo hodně důležité. Taky jsem přečetla autobiografii politické aktivistky Angely Davis a podívala se na spoustu jejích rozhovorů. Mluvila jsem i se svými příbuznými a s lidmi, kteří na začátku 70. let patřili na vysoké škole v Coloradu k černošské studentské unii. Ptala jsem se, jaké to pro ně bylo, jak co prožívali a co zažili. K tomu jsem poslouchala hudbu té doby, i během natáčení, pomáhala mi dostat se do správné nálady. Prostě jsem se snažila do té historie co nejvíc ponořit. Na začátku jsem se bála, že minulost nedokážu úplně dobře reprezentovat. Filmy a móda 70. let se mi vždycky líbily, ale tehdy jsem ještě nebyla na světě. Díky zmíněným rešerším a vedení Spikea Leeho mi ale nakonec šel přesun do této doby snadněji, než jsem čekala.

Pomohla vám s ním i afro paruka, kterou ve filmu nosíte?
Určitě! Stačilo nasadit si vlasy, obléct si černou koženou bundu a hned jsem svou postavu dokázala najít a cítit se jako ona. Paruka byla zásadní.

Dozvěděla jste se při svých rešerších něco, co vás překvapilo?
Nemyslím, že bych se dostala k informaci, která by mě šokovala. Ale díky všem těm informacím jsem mohla lépe pochopit Černé pantery a změnit na jejich hnutí pohled. V USA i ve světě mají dodnes pověst polovojenské, militantní a macho organizace, přitom tak to úplně nebylo. Většinu členů tvořily ženy, Panteři se hodně snažili měnit poměry v komunitě a zajišťovat jejím členům bezpečnost. Jejich image dodnes ovlivňuje dobová propaganda.

Lákalo vás na natáčení BlacKkKlansmana víc téma filmu, nebo možnost spolupráce s režisérem Spikem Leem?
Především Spike, s ním bych točila cokoliv, co by chtěl. Je to jeden z nejlepších režisérů historie a vždycky jsem snila o tom, že s ním budu natáčet. Když jsem pak četla scénář BlacKkKlansmana a dozvěděla se, koho budu hrát, můj sen se mi splnil několikanásobně.

Film se poprvé představil na největším filmovém festivalu v Cannes, kde poté získal i Velkou cenu. Jak jste si tamní premiéru užila?
Úžasně, Cannes je místo, které žije filmem. Bylo to krásné, vzrušující a trochu ohromující. BlacKkKlansmanovi se tleskalo ve stoje, bylo cítit, jak lidi zasáhl, celý sál pulzoval energií. Tohle jsem nikdy nezažila. A vím, že takové přijetí nemůžu očekávat od každého dalšího filmu a že překonat tenhle zážitek bude obtížné.

Jaký typ režiséra je Spike Lee?
Velmi rád spolupracuje s ostatními, vnímá vaše nápady, netvrdí, že pravdu má jen on. Probíhal mezi námi dialog, což je pro herce vždycky dar. Štáb funguje jako tým, každý něčím přispívá.

Jaký Leeův film máte nejradši?
Kromě toho našeho? Jednej správně. Což je asi očekávaná odpověď, ale pravdivá, tenhle film mi ukázal, co všechno umění může znamenat a kolik lidí může ovlivnit. Taky miluju Malcolma X a 25. hodinu. Spike točí skvělé filmy.

Láká vás samotnou režie?
Nevím. Spíš chci produkovat, a tak se víc zapojit do vzniku filmu.

Máte pocit, že se Hollywood se opravdu víc otevírá černošským umělcům a ženám, jak sám tvrdí?
Myslím, že ten proces začíná, ale určitě ještě není u konce. Ve vedení studií stále sedí starší bílí muži. Diskuse probíhá, ale myslím, že máme před sebou ještě dlouhou cestu.

Zažila jste sama nějakou diskriminaci založenou na rase nebo genderu?
Určitě ano. Tedy neseděla jsem na těch poradách, kde se rozhodovalo o obsazování rolí, ale pro mě jako černošskou herečku je už jen počet rolí, které mi nabízejí, dost omezený nebo jde o jednostranné postavy. Ne o komplexní role, které pro vás umí napsat Spike Lee. O to víc jsem za šanci hrát v BlacKkKlansmanovi vděčná.

Připadá vám vaše tamní postava politické aktivistky inspirující?
Určitě. Inspiruje mě její odvaha promluvit, nenechat se zastrašit, i když jí vyhrožují smrtí. Svět potřebuje víc lidí jako ona. Já nejsem politička ani aktivistka, ale za jejími ideály stojím. BlacKkKlansman přitom není film jen o Afroameričanech, diskriminaci zažívají mnozí další a nejen v Americe.

Kdy jste se rozhodla stát herečkou?
Narodila jsem se v Chicagu a vyrostla blízko něj, žádné herce jsem ovšem neznala, nevěděla jsem, že to je povolání. Takže určitě jsem na tuhle kariéru nemyslela už jako dítě, i když jsem vždycky milovala filmy a umění. Když jsem se přestěhovala kvůli škole do New Yorku a pak se tam začala živit jako modelka, moji kamarádi z filmové školy mě začali obsazovat do svých věcí a já zjistila, že se mi hraní líbí. Tak jsem se rozhodla věnovat se mu naplno a začala jsem studovat herectví. V posledním ročníku jsem získala roli v pilotu seriálu, který točil pro HBO Steve McQueen, a od té doby hraju. A miluju to.